Slavnostně jsem si přislíbil, že v mém dnešním sloupku nezazní slovo… aby nezaznělo, tak je sem nesmím napsat! V souvislosti s (…) krizí slýchám ze všech stran, že právě prožíváme dějinný předěl. Uplynulých třicet let charakterizovaly vypjatý individualismus, konzumerismus a slepá víra v neviditelnou ruku trhu, již přesně vystihuje věta přisuzovaná Margaret Thatcherové: There is no alternative (Není jiného řešení).

Co nám ona neviditelná ruka přinesla? Globalizaci, v jejímž rámci letadla a trajekty ustavičně převážejí zboží z jednoho konce světa na druhý, a v Praze, New Yorku, Sydney či Johannesburgu tak nakoupíte výrobky stejných značek. Nejen ve Francii a Česku, ale i jinde v Evropě zahynula celá průmyslová odvětví a výroba se přesunula do Asie, kde dělník pracuje odnevidim donevidim za hrstku rýže denně.

Vypukla krize a s překvapením zjišťujeme, že neviditelná ruka nic nevyřešila a naopak nám zadělala na pořádné problémy. Nedostává se nám respirátorů, roušek ani léků (vyrábějí se v Číně) a přišli jsme k objevu, že jsme ztratili potravinovou soběstačnost (španělské papriky a rajčata jsou levnější než naše!). Ještě že máme to pivo…

Globalizovaný svět ale globalizuje i pohromy a nemaluji čerta na zeď, když napíšu, že tahle nebude poslední. Jsem přesvědčen, že bychom si měli dávat velký pozor na kohokoli, kdo nám tvrdí, že „není jiného řešení“ – ať už se jmenuje Klement Gottwald anebo třeba Margaret Thatcherová.

Deník Metro, 27. 5. 2020