Nedávné vyjádření premiéra Sobotky k propadu ČSSD v krajských volbách zaštítila mlčenlivá hradba spolustraníků stojící za ním jako jeden muž (v jejím středu tedy – jak už se stalo zvykem – zapózovaly i dvě ženy). Dojem pevné partajní jednoty narušoval jen v rohu stojící 1. místopředseda Chovanec, který se při premiérově řeči neklidně vrtěl a jeho tvář pod lhostejnou maskou řvala:  Sluníčkář! Pod mým vedením bysme dopadli líp!

Pokaždé, když jim teče do bot, bojí se nešťastní lídři samoty, a snaží se tak všem ukázat, jak se za nimi straníci semkli v jeden šik. Při Paroubkově reakci na volební prohru z roku 2006 vykukovala ze srocení kolem premiéra a jeho ženy Zuzany i hlava Bohuslava Sobotky. Zachmuření předáci ODS dělali v roce 2013 stafáž premiéru Nečasovi oznamujícímu vlastní demisi. Napjaté obličejové svaly partajních bossů tehdy říkaly: Stojíme těsně za svým šéfem a moc rádi mu nakopeme p…

Princip demokratického centralismu se zjevně uchytil rovněž v ODS, pravicové straně budované na leninských základech. Pravda, rozdíly tu jsou: i členové ODS vášnivě vyznávají kult práce, ale zatímco komunisté se lopotí v zájmu všeho Lidu, dřou oni sami na Sebe.

Připusťme, že třeba za Atlantikem takovému partajnímu šikování příliš nehoví. Lze si obtížně představit, že by při projevu Donalda Trumpa v pozadí scény vypínala hruď elita republikánů. Nejenže je to těžko představitelné, v současnosti je to zhola nemožné.

Deník Metro, 19. 10. 2016