Meteorologickou předpověď před francouzským televizním deníkem navečer 27. září ukončil místní rosničák slovy: „Zítra slaví svátek Václav (francouzsky Venceslas); že jich spoustu znáte, co?“

Ten vtip mě dvakrát nerozesmál, ale utkvěl mi v hlavě a když jsem se další večer z českých zpráv doslechl, že starosta New-Yorku vyhlásil 28. září Dnem Václava Havla, okamžitě mi seplo: stejně jako v tom francouzském figuruje nejspíš i v americkém kalendáři v políčku 28. září Václav, jehož si neumí nikdo nikam zařadit… Vlastně ano – k Havlovi, jedinému Václavovi, kterého ta kultivovanější část Ameriky zná, na rozdíl od svatého Václava anebo Klause, duchovního guru 21. století (zdroj: Institut Václava Klause), o nichž tam jaktěživ neslyšeli.

Mezi ty, kdo znají Havla aspoň z doslechu, se řadí i new-yorský starosta Bill de Blasio (a pokud ne, poučil ho jistě některý z poradců). Odtud zbýval v roce nedožitých Havlových osmdesátin pouhý krůček k tomu, aby den, kdy na lidi začíná doléhat zimní chandra, prohlásil starosta za svátek na jeho počest. Važme si našeho nejúspěšnějšího vývozního artiklu, jenž svým věhlasem dávno překonal české tramvaje!

Patřil jsem v minulosti ke kritikům prezidenta Havla, který se doma často choval jako slon v porcelánu. S odstupem let musím uznat, že mu žádný z obou nástupců nesahá po kotníky. Když nic jiného, nebrnkal Havel na nejnižší lidské pudy a nedělal nám ve světě ostudu; dnes už vím, že to není málo!

Deník Metro, 5. 10. 2016