U sloupku, který vychází na Dušičky, se předpokládá, že bude důstojný a slavnostní, když už ne pohřební. Francie si připomíná Všechny svaté už 1. listopadu, a hezky důsledně: státním svátkem. Bretonci si své mrtvé tradičně připomínají ještě o den dřív, 31. října. Na venkově se děti večer straší vykotlanými dýněmi s uvnitř vloženými svíčkami a procesí dospělých brázdí ulice a pěje strašidelné písně. Lidé si je zvou k sobě domů a hostí palačinkou i hrstkou drobných, aby se přimluvili za zemřelé příbuzné. Halloween je v Bretani doma podobně jako v Irsku. I Bretonci jsou totiž Keltové a – dřív než pronikl do Spojených států a proměnil se v byznys – byl Halloween keltským pohanským svátkem.

Bretonci mají k mrtvým předkům důvěrnější vztah než jiní Evropané. Dokládá to největší tamní bestseller Legenda o smrti v Dolní Bretani. V takřka šestisetstránkové bichli její autor, kronikář Anatole Le Braz, shromáždil bretaňské báje a pověsti, které jsou charakteristické vzájemným prolínáním se světa živých se světem stínů.

Výjimečnému postavení mezi legendárními bretaňskými postavami se těší posel smrti Ankoù. Třímaje kosu s čepelí obrácenou vzhůru, stojí na dřevěném, koňmi taženém povozu s kvílející nápravou, píše Anatole Braz, a řítí se k obydlí těch, kde má někdo zemřít. V případě, že byste na takovou káru při návštěvě Bretaně v noci narazili, utíkejte rychle pryč, protože s lidmi, kteří mu zkříží cestu, se Ankoù příliš nepáře.

Deník Metro 2. 11. 2022