Věříte v zázraky? Přistupovat k téhle otázce se zdravou mírou skepse nemůže být na škodu… A přece zázraky existují! Například ještě na počátku roku by nikdo neuvěřil, že se uskuteční summit, na němž severokorejský komunistický vůdce Kim Čong-un chytne za ruku jihokorejského prezidenta Mun Če-ina a společně překročí demarkační linii mezi oběma zeměmi.

Mírotvůrce Kim Čong-un

Tahle historická scéna se odehrála se 27. dubna 2018 v korejském Pchanmundžomu. 65 let po ukončení války, v níž si nepřímo měřily síly i Sovětský svaz se Spojenými státy americkými, zůstávají obě země ve válečném stavu. Svědkem zamrzlého konfliktu je 250 kilometrů dlouhé a 2,5 kilometru široké demilitarizované pásmo, kolem něhož se čas od času střílelo. Pokud oba státníci dodrží svůj slib a podepíší spolu mírovou dohodu, by to mohlo konečně přestat.

Dalším zásadním korejským tématem je denuklearizace poloostrova. Rozvíjením jaderného programu porušovala Severní Korea dohodu o nešíření jaderných zbraní, vládnoucí klan Kimů si však z toho nic nedělal. Kim Čong-un v posledních letech dokonce zvýšil frekvenci zkušebních jaderných výbuchů a měl dětinskou radost, když při přestřelování Japonska balistickými raketami zaháněl potomky samurajů do protiatomových krytů. Americký prezident Donald Trump mu za to dal přezdívku rakeťák (rocket man).

Jenže pak Kim Čong-un náhle otočil o 180 stupňů a zraky všech se nyní upínají k jeho blížícímu se summitu s prezidentem Trumpem.

Existují nejrůznější teorie o příčinách jeho zmoudření. Dle Washingtonu jde o důsledek zesílených amerických sankcí vůči Pchjongjangu za Trumpova prezidentování. Dle jiných neměl King Čon-un na výběr: poslední jaderný výbuch prý způsobil zemětřesení, jež poškodilo technická zařízení natolik, že by musel veškerý vývoj tak jako tak zastavit.

Je těžké posoudit, kde je pravda. Vysvětlení může být i docela jiné; co když severokorejský diktátor prozřel a zatoužil po Nobelově ceně za mír? (Ostatně by nebyl prvním mužem s rukama potřísněnými krví, který ji dostal.) Anebo ze všeho ještě vycouvá…

Arménská sametovka

Postsovětská Arménie se na první pohled nezdá coby země otevřená zázrakům, a přece… v současnosti tam probíhá sametová revoluce. Prezidentu Serži Sarkisjanovi po deseti letech u moci ústava neumožňovala třetí kandidaturu v řadě, a tak nechal loni přestavět tamní systém z prezidentského na parlamentní. Změna měla vstoupit v platnost bezprostředně po vypršení jeho druhého prezidentského mandátu. Když Sarkisjan předstoupil před parlament v roli designovaného premiéra, došla obyvatelům hlavního města Jerevanu trpělivost a vyrazili do ulic.

Do čela protestujících se postavil 42letý novinář a opoziční poslanec Nikol Pašinjan, jenž v maskáčích a s megafonem v ruce hřímal proti zkorumpované moci ovládané oligarchy. Brzy byl zatčen, avšak davy v ulicích nadále houstly. Po pouhých pár dnech ve funkci to premiér Sarkisjan neustál: 23. dubna podal demisi a téhož dne byl Pašinjan propuštěn z vězení.

Přání demonstrujících, aby se novým premiérem stal Pašinjan, nebylo snadné naplnit ve 105členém parlamentu, jenž je ovládán Sarkisjanovými republikány a Pašinjanova koalice Jelk (Odchod) tu má jen devět křesel. Po jistém váhání se parlament tlaku ulice podvolil a Pašinjanovo jmenování předsedou vlády posvětil.

Nikol Pašinjan dlouhodobě kritizuje účast Arménie v Moskvou ovládané Eurasijské unii a naopak si přeje sblížení s Evropskou unií. Jeho vzory jsou Nelson Mandela, Lech Walesa a… Václav Havel.

ETA je už zase jen značka vysavače

A protože se u zázraků sluší, aby sdružovaly do skupin po třech, zastavme se nakonec ve španělském Baskicku. Teroristická organizace ETA, jejímž cílem byla baskická nezávislost, vyhlásila 3. května své rozpuštění. Ve svém prohlášení vyzvala k pokračování boje za „sjednocené, nezávislé a socialistické Baskicko jinými cestami“.

To, jakou cestu dřív upřednostňovala ETA, dokládá přes 800 zavražděných a tisíce zraněných, za něž nese za 59 let své existence zodpovědnost. V prosinci 1973 spáchala úspěšný atentát na španělského premiéra Louise Carrera Blanca, jehož si za svého nástupce zvolil generál Franco. Tímto aktem si ETA na čas získala sympatie zapřísáhlých odpůrců frankistickému režimu.

Od té doby však uběhlo hodně vody a Španělsko se stalo demokracií. V roce 2011 vyhlásila ETA ukončení ozbrojených aktivit a nyní hodila ručník do ringu. Basicko sice stále není nezávislé, region se však těší rozsáhlé autonomii a tamní lidé myšlenku ozbrojeného boje dávno zavrhli.

V době své největší slávy měla ETA na tisícovku členů; do dnešních časů jich zbývaly možná necelé dvě desítky. Co si počít s teroristickou organizací, která má sídlo v domově důchodců?

Xantypa, 1. 6. 2018