V neděli se chci jít nadýchat ven čerstvého vzduchu. Vyjdu z domu, ale nemám roušku a musím se vrátit; i když už půl roku bez ní nesmím vystrčit nos z bytu, dodnes po ní nesahám při odchodu automaticky jako po peněžence a klíčích.

Navléknu si roušku, ale na prahu se otáčím podruhé: ještě povolení! Název formuláře francouzského ministerstva vnitra, jehož vyplněním sám sebe zmocňuji k opuštění bydliště, má do češtiny nepřeložitelný název, něco jako potvrzení o výjimečné cestě. Já, níže podepsaný, uvádí formulář, potvrzuji, že má cesta má následující motiv. Musím zatrhnout příslušnou kolonku (v mém případě jde o krátký pobyt venku spojený s individuálními fyzickými aktivitami), vyplnit jméno, příjmení, datum a místo narození, bydliště, den a hodinu odchodu a podepsat.

Pouhé vyplnění lejstra zabere pět minut, naštěstí svobod neustále přibývá. Ještě před dvěma týdny jsem nesměl vyjít dále než kilometr od domu a jen na hodinu denně; nyní se mohu vzdálit až dvacet kiláků a na tři hodiny denně! A od 15. prosince budu smět vyjít ven bez papíru, i když bude obnoven zákaz nočního vycházení, s výjimkou 25. a 31. 12. Vláda též dekretem povolila prodej vánočních stromků. V případě, že to epidemiologické poměry dovolí, otevřou se 20. ledna bary, restaurace a sportoviště…

Jsem přesvědčen, že si prezident Macron svých mimořádných pravomocí mimořádně užívá. Ještě že česká vláda řeší situaci s rozumem a nechová se k lidem jako pes.

Deník Metro, 9. 12. 2020