Martin Daneš

Vy, kdo sdílíte obecně rozšířené přesvědčení o nesnesitelnosti Francouzů, zajeďte si při příští návštěvě Paříže na její západní předměstí, konkrétně do La Celle Saint-Cloud. Najdete tu docela jiný svět než v okolí katedrály Notre-Dame.

Rezidenční čtvrť se statusem města se topí v zeleni a ze tří světových stran ji obklopují lesy. Nejedna z místních vil se podobá zámečku. Středem obce je park s několika monumenty: moderní radnicí, hasičskou zbrojnicí s vozy nablýskanými jak na přehlídku, divadlem a gymnáziem rozměry připomínajícím Pentagon. Ulice brázdí liduprázdné autobusy MHD, u nichž nikdo neměří vytíženost, aby je zítra zrušil či snížil frekvenci spojů.

Z chování usedlíků je znát, že žijí v poklidu, bez stresů souvisejících s přelidněním či existenčních starostí. Zrovna dnes se sbírá suchá tráva a před vrátky každého z pozemků stojí označené pytle plné sena. Lidé se tu k sobě chovají slušně. Když zpomalíte chůzi, kolemjdoucí se vás zeptá, zda nepotřebujete poradit. Na lesních stezkách narazíte občas na jezdce na koni; pochválíte-li jeho plemeno (toho koně!), žokej s úsměvevm poděkuje a pobídne hnědáka ke klusu.

Blízkost bušícího srdce desetimilionové metropole vycítite jen z hloučků shromažďujících se na nádraží, kudy každou půlhodinu projíždí vlak. Do Paříže je to odsud dvacet minut i několik světelných mil.

Tak jako La Celle Saint-Cloud a okolí možná před půlstoletím vyhlížela celá Francie. Závěr? Předměstský vlak z Paris Saint-Lazare umožnuje cestovat časem!

Publikováno v deníku Metro, 18. 7. 2012