Martin Daneš
Přišla velká voda a vládní politici si vyhrnuli nohavice, připravení nasadit životy v boji se zuřícím živlem. Premiér s ministrem financí se jali předhánět v tom, kdo vyhradí vyšší sumu – reálnou či virtuální – na nápravu škod. Vyrukoval-li první se třemi sty miliony, přebil ho hned druhý miliardou. Bylo to trochu jako v licitovaném mariáši, s tím rozdílem, že ve hře nebyly desetníky. Aby předešli veškerým pochybnostem, dušovali se pak oba jako jeden muž, že finanční prostředky postiženým oblastem půjdou přímo z rozpočtových rezerv. Nepřipadá v úvahu, dodávali rozhodně, aby se problém mimořádných výdajů státu řešil zvyšováním daní. Takže žádná „povodňová stokoruna“ jako v roce 2010?
Člověku se málem nechce věřit vlastním uším. Vláda rozpočtové zodpovědnosti pod dešťovými přívaly měkne, taje a rozpouští se, žadoníc o přízeň těch, jimž před časem ukazovala vztyčený prostředník, zkrátka a dobře ztrácí glanc. Už je to tak, volby jsou za dveřmi.
Za doprovodu ministra obrany nasedl v neděli premiér do armádního vrtulníku a vzlétl nad českou kotlinu, aby zhodnotil celkovou situaci. Když z něj vystoupil, prohlásil dramaticky: „Máme před sebou kritickou noc a další den.“ Vidíte, já si vždycky myslel, že na hodnocení povodňových rizik máme jiné odborníky, leč ti zřejmě jen čekali a klepali se hrůzou, co jim sdělí předseda vlády, až vysedne ze svého vznášedla.
Rád bych odborníky vyzval, aby na premiéra zas tak moc nedali; nezapomínejte prosím pěkně na jeho příjmení!
Deník Metro, 4. 6. 2013
Vážený p. Daneši, občas si příležitostně přečtu “Největší deník v ČR” Metro a tak jsem četl i váš článek- Povodňový premiér. Nevyjadřuji se k názorům v podobných denících, ale tento váš článek mě opravdu překvapil svým obsahem, který nic neříká, nic neřeší, jsou to jen slova,která mají vyplnit váš sloupek.
Nechci polemizovat o tom, kdyby to bylo obráceně a premiér by seděl doma, nevyhrnoval si nohavice, nic neříkal a neměl žádné řešení. Byl by to asi opět zajímavý
článek. Někdy prostě chybí ten správný motiv.
Nehájím premiéra, jen se pozastavuji nad mělkostí vaší úvahy s kterou uspějete zřejmě jen v podobných denících.
Každý si musíme nějak přilepšit, ne?
Jsem s úctou.
Tvrdíte, že můj článek vás velmi překvapil svým obsahem, “který nic neříká, nic neřeší, jsou to jen slova, která mají vyplnit váš sloupek”. Osobně se těším nad tím, že text, který “nic neříká a nic neřeší” je zdá se v českém tisku takovou vzácností, že když na jeden takový natrefíte, jste tím nadmíru překvapen. Anebo tomu tak není a pak si, pane Rákosníku, nevidíte do úst.
Váš oddaný
Jaký jste spisovatel nevím, ale jako politolog se vemte za ruku s panem Zemanem a jděte tam kde nebute otravovat a kalit vodu. Jak Vy jste přispěl na charitu spojenou s povodní? KECALE
Ke kalení vody jste zapomněl dodat cosi o zrádcích a sabotérech; 50. léta jsou pro někoho dodnes cenným inspiračním zdrojem…