V průběhu 48 hodin tři islámští fanatici v Paříži a jejím okolí postříleli 17 lidí. V reakci na tyto barbarské akty nepodlehli Francouzi pokušení nenávisti a společně se semkli k obraně hodnot, na nichž spočívá francouzská demokracie.

Paříž ve válečném stavu

7. ledna krátce před polednem vtrhnou do redakce satirického týdeníku Charlie Hebdo dva zakuklenci a kalašnikovy zkosí všechno, co se hýbe. Za pár chvil se redakce koupe v krvi. Před východem z budovy se proti nim vyřítí policista alžírského původu na kole a pokouší se je zastavit. Střelí po něm a poté, co se zasažen skácí k zemi, ho jeden ze zakuklenců dorazí ranou zblízka do hlavy. Dvojice nasedá do auta a odjíždí, zanechávajíc na místě dvanáct mrtvých a jedenáct zraněných.

Druhý, paralelní děj se začne odvíjet další den ráno na pařížském předměstí Montrouge. Mladou policistku černé pleti povolanou k dopravní nehodě popraví maskovaný muž střelou do zad a jejího kolegu postřelí, načež se ztrácí v davu. Nazítří se, po zuby ozbrojen, objeví v prodejně s košer zbožím na okraji Paříže, kde se zabarikáduje a přítomné klienty vezme za rukojmí.

Po dvou dnech, kdy zmizeli z hledáčku policie, se atentátníci z redakce Charlie Hebdo znovu vynoří v průmyslové zóně u města Dammartin-en-Goële nedaleko Paříže, kde se ukryjí v místní tiskárně. O osm hodin později je při pokusu prostřílet se ven usmrtí policejní komando. Takřka souběžně s tím bere jiné komando útokem pařížskou košer prodejnu a v přestřelce zabije zdejšího násilníka. Většina rukojmích je zachráněna, čtyři však zůstávají ležet na zemi: ve zmatku nastalém krátce po obsazení krámu je agresor zastřelil.

Potvrzuje se, že obě akce probíhaly koordinovaně a útočníci se vzájemně dobře znali. Vrahové z Charlie Hebdo, bratři Chérif a Said Kouachi, byli Francouzi alžírského původu, atentátník z košer prodejny, Amedy Coulibaly, v minulosti mnohokrát souzený za loupežná přepadení, pocházel z afrického Mali. Všichni patřili ke druhé generaci přistěhovalců; bratři Kouachiové byli sirotci a vyrůstali v dětském domově. Chérif Kouachi se seznámil s Amedy Coulibalym v roce 2005 ve vězení, kde společně přičichli ke zvrácené ideologii džihádu.

Holub, který zhanobil hlavu státu

Vše nasvědčuje tomu, že si útočníci předem pečlivě vybrali své terče: masakr v redakci anarchistického listu s oblibou hanobícího církve a opakovaně zobrazivšího proroka Mohameda byla útokem na svobodu slova, střelba do policistů útokem na stát a vraždění klientů prodejny s košer produkty atakem proti Židům ztělesňujícím nenáviděný Izrael.

K atentátu na Charlie Hebdo se brzy přihlásila jemenská odnož Al-Kájdy. Dvě desítky útoků na místní mešity v následujících dnech zaváněly akutní hrozbou roztočení spirály náboženského či etnického násilí v zemi.

Klíčovou roli v ten okamžik sehrál prezident François Hollande, který vystoupil se zásadním projevem. Apeloval na jednotu země a pozval všechny na neděli 11. ledna k pochodu Paříží.

A byl vyslyšen. Ještě před ukončením policejních operací se konala mírová shromáždění ve všech větších francouzských městech; na „republikánský pochod“ Paříží pak dorazilo něco ke dvěma milionům účastníků. S nápisy „Je suis Charlie“ (Jsem Charlie) nebo „Je suis juif, musulman, flic“ (Jsem žid, muslim, policajt) kráčeli bok po boku lidé nejrůznějších původů a vyznání, jakož i těch bez vyznání (Francie je čím dál víc ateistickou zemí), vyjadřujíce oddanost základním principům tamní demokracie: svobodě slova a laicitě. Dostavilo se i na padesát světových státníků; vedle vrcholných představitelů Izraele a Palestiny do Paříže přispěchali známí obhájci demokracie a svobody slova jako ruský ministr zahraničí Lavrov či gabunský prezident Bongo…

Přeživší novináři Charlie Hebdo, již pochodovali společně s politiky, večer sdělovali v přímém televizním přenosu, že při loučení se zahraničími státníky se francouzskému prezidentovi na rameno „vysral pták“. Podle kreslíře Jula si v tu chvíli mezi sebou říkali: „Ten Hollande je borec, když u nás dokázal vyvolat salvy smíchu… Z fleku by mohl nastoupit do redakce Charlie Hebdo. protože ač nerad, rozesmál nás všechny během pár vteřin.“

To, co odstartovalo krvavými jatkami, pokračovalo všeobecnou euforií a dojetím, se završilo slzami mísícími smích i žal v očích redaktorů Charlie Hebdo. List s prodejem pohybujícím se kolem 60 tisíc výtisků vyšel týden po atentátu v třímilionovém nákladu a kolem sedmé ráno už nápisy na kioscích hlásaly: „Charlie Hebdo vyprodán“. Redakce slíbila dotisknout další dva miliony nového čísla, z jehož obálky na čtenáře zírá – jak jinak než – prorok Mohamed.

Xantypa, 1. 2. 2015