V některých zemích je politika natolik předvídatelná, že i bez velkého prognostického nadání můžete předem uhodnout výsledek příštích voleb. Sázkou na jistotu byly dvě březnové prezidentské volby: čtvrté vítězství Vladimíra Putina v Rusku i úspěšná obhajoba mandátu maršálem Abd al-Fattáhem as-Sísí v Egyptě. Putin i Sísí zvítězili už v prvním kole; uspořádání druhého kola voleb bylo v obou případech hypotézou ryze teoretickou.

V Egyptě zvítězil maršál Sísí se ziskem 97 procent hlasů. Svými necelými třemi procenty hlasů se jeho protikandidát Musa Mostafa Musa najisto netrápil: maršálův věrný stoupenec podal kandidaturu pouhou čtvrthodinu před jejich oficiální uzávěrkou, kdy byl Sísí stále jediným kandidátem, a následně přiznal, že nadále podporuje dosavadního prezidenta…

Opoziční kandidatury se nepřipouští

Vlastní kandidatury předtím vyhlásili i někteří představitelé opozice, všichni ale byli posléze přinuceni je stáhnout. Patřil k nim generálporučík Sami Hafíz Annan, který v případě zvolení přislíbil jmenovat viceprezidentem předsedu kontrolního úřadu vyhozeného po zveřejnění zprávy o vládní korupci. Pár dní nato byl Annan zatčen s odůvodněním, že zfalšoval dokumenty týkající se svého armádního důchodu, a jeho kandidatura byla smetena ze stolu.

Podobným způsobem pohořel i populární expremiér Ahmad Šafík a finalista z prezidentských voleb z roku 2012, kdy jej porazil Muhammad Mursí z Muslimského bratrstva. Šafík zveřejnil svůj úmysl kandidovat už koncem listopadu 2017 a začátkem prosince se jej zase vzdal. Ke změně rozhodnutí jej donutily úřady hrozbou znovuotevření starých korupčních kauz, do nichž měl být zapleten.

Vzhledem k tomu, že vítěz byl předem znám, byla v sázce pouze volební účast. Režim využil celé plejády prostředků k tomu, aby byla ta letošní minimálně 47procentní, tak jako v prvním kole prezidentských voleb z roku 2014, kdy poprvé zvítězil maršál Sísí. Volba byla rozložena do tří dnů, během nichž byli Egypťani vystaveni tlaku ze všech stran. Zatímco zaměstnavatelé v případě volební neúčasti hrozili podřízeným zaražením kariérního postupu, oficiální místa zdůrazňovala možnost pokutování těch, kdo zůstanou doma. Před volebními místnostmi byly k dostání levné potraviny, aby svou občanskou povinnost přišli naplnit lidé lační slev. Přesto přese všechno se vládě vytčený cíl nepodařilo naplnit a 41procentní volební účast svědčí o tom, že řada Egypťanů volbu/nevolbu bojkovala.

Nedávno spuštěná debata o zrušení zákona omezujícího prezidentské mandáty jedné osoby na dva po sobě jdoucí pak naznačuje, že si už Sísí brousí zuby na prezidentování doživotní…

Proměna barmské disidentky v železnou lady

Že egyptský maršál, který se v roce 2013 dostal k moci vojenským převratem, nebude zapáleným demokratem, si mohl leckdo domyslet. Nepoměrně větší překvapení z autoritářského stylu vládnutí panuje v případě nositelky Nobelovy ceny za mír Aun Schan Su Ťij, která je už dva roky „silnou ženou“ Barmy oficiálně nazývané Myanmar. Kvůli tomu, že mají její dva synové britské občanství, nemohla kandidovat na prezidentku, a tak jí byla na míru ušita trojjediná funkce ministryně zahraničí, speciální státní poradkyně a prezidentské mluvčí.

Její Národní liga pro demokracii drtivě zvítězila v parlamentních volbách v roce 2015, přesně čtvrtstoletí po vítězství prvním, jež ale tehdejší vojenský režim zrušil. V mezidobí byla Su Ťij držena v domácím vězení a vysloužila si pověst neohrožené bojovnice za lidská práva.

Po svém nástupu k moci však prošla tato žena zvláštní proměnou. Nespustila reformy, jež země žijící půlstoletí v izolaci zoufale potřebuje, ani se nepokusila o zlepšení sociální situace Barmánců, z nichž čtyřicet procent žije pod hranicí chudby. Armáda navíc rozjela etnické čistky v oblastech obývaných muslimskými Rohingy, které vedly k exodu zhruba 700 tisíc lidí do sousedního Bangladéše.

Pravda, i po přechodu Barmy k demokracii se armáda těší výsadnímu postavení (v parlamentu jí třeba automaticky připadá 25 procent křesel), Su Ťij si ale nepočíná nijak pasivně a armádní operace spolu s nacionalisty z tamní budhistické většiny vehementně hájí.

Dokladem zhoršování situace na poli lidských práv v Barmě je prosincové uvalení vazby na dva místní dopisovatele agentury Reuters, kteří mapovali situaci Rohingů a nakonec si za to vysloužili obvinění z porušování státního tajemství. Hrozí jim až patnáct let nepodmíněně. Nejrůznější omezení a zákazy dnes opět postihují novináře na každém kroku. A nejen je: jeden Novozélanďan se dvěma Barmánci byli v březnu odsouzeni na dva a půl roku nucených prací za urážku náboženství. Čím namíchli buddhisty? Tím, že ve facebookové reklamě na jeden bar znázornili Buddhu se sluchátky na uších.

Skoro to vypadá, jako by disidentku Su Ťij před dvěma lety vystřídali nějakou dvojnicí.

Xantypa, 1. 5. 2018