Život je plný zvratů. Před pár týdny se už už zdálo, že osm let vyjednávanou dohodu CETA o volném obchodu mezi Evropskou unií a Kanadou navždy pohřbí veto jedné z belgických provincií. Nakonec vše dobře dopadlo… anebo špatně? Záleží, jak se to vezme.

Dohoda CETA (Comprehensive Economic and Trade Agreement) má zrušit celní bariéry mezi Evropskou unií a Kanadou. Obdobnou dohodu chystá Brusel i se Spojenými státy, jednání o CETA však byla snazší; vzhledem k blízkosti kanadského právního systému těm evropským budila menší odpor v antiglobalistických kruzích starého kontinentu.

Kanaďanům ukázali svaly Valoni i Češi

Valonský socialistický premiér – jinak profesor politologie – Paul Magnette v souvislosti s dohodou vycítil netušenou příležitost ke zviditelnění se, v regionálním parlamentu prosadil hlasování o jejím odmítnutí a uspěl. Jelikož belgická ústava přijetí zásadních ustanovení podmiňuje souhlasem všech tří regionů (Valonska, Vlámska a Bruselu), nastal poplach. Kvůli vetu části jedné z nejmenších zemí unie nezbylo kanadskému premiérovi než zrušit plánovanou cestu do Evropy. Jeho belgický kolega Charles Michel by si v tu chvíli rval vlasy z hlavy, kdyby na ní nějaké měl…

Namísto toho se premiér Michel raději sešel s odbojným Valonem a po pár hodinách s ním vše urovnal. Předseda kanadské vlády si mohl vzápětí objednat novou letenku do Evropy, oproti původnímu termínu zpožděnou o pouhé tři dny.

Valonský premiér po jednání s Michelem tvrdil, že si na něm vymohl značné ústupky, zatímco belgický premiér se dušoval, že CETA vstoupí v platnost v nezměněném znění. Oba výroky vyhlížejí takřka neslučitelně, kde je tedy pravda? Tzv. belgický kompromis spočívá hlavně ve zpřesnění ustanovení týkajících se arbitrážních soudů. Dohoda umožňuje firmám pohnat do arbitráže stát, jenž svou politikou poškodí jejich zájmy; v upraveném znění pak zmocňuje státy k dosazení svých zástupců do řad arbitrážního soudců s cílem předejít tomu, aby se dostal soud do područí podnikatelské sféry. Své soudce budou platit národní vlády, a na obzoru se tak rýsuje nová mezinárodní instance se zaměstnanci na plný úvazek.

Mimoto si Valoni vymohli ústupky na poli zemědělské politiky i záruku, že CETA nezpochybní zákazy geneticky upravovaných plodin platné v některých členských zemích unie.

Budiž řečeno, že v rámci jednání o téhle dohodě si už v minulosti Česká republika – spolu s Rumunskem a Bulharskem – vynutila odstranění vízové povinnosti pro své občany při cestách do Kanady. Čechům vyhověla vláda v Otawě už v listopadu 2013, Rumuni a Bulhaři budou muset posečkat do příštího roku.

Dohoda, která pomůže též české obchodní výměně s Kanadou, vstoupí v platnost po ratifikaci všemi signatáři; půjde-li všechno hladce, stane se tak někdy v průběhu roku 2017.

V touze porazit Trumpa se stavěli i na hlavu

K politickým překvapením uplynulých týdnů řadíme opětovné jmenování předsedy Lidové strany Mariana Rajoye do čela španělské vlády. Parlamentní volby z prosince 2015 skončily patem, a král tak svolal předčasné volby na červen 2016. Třebaže i tyhle volby vyhrál Rajoy, nepodařilo se mu ani napodruhé sestavit parlamentní většinu. Opoziční socialisté dlouho odmítali myšlenku návratu pravice k moci, a vše tak spělo k novým předčasným volbám. Nakonec socialistům povolily nervy a Rajoyovu staronovou vládu se rozhodli tolerovat. Takřka roční vládní krize ve Španělsku skončila… až do vypuknutí té další.

Zvratů prosté nebylo ani politické dění na Islandu. Tamního premiéra namočeného v aféře Panama papers přinutily na jaře masové demonstrace k demisi. Před říjnovými parlamentními volbami to vypadalo, že se Island stane první zemí na světě, kde zvítězí místní odnož Pirátů. Překvapení z průzkumů vystřídalo po zveřejnění volebních výsledků další: se 14,5 procenty hlasů se museli piráti spokojit se třetí příčkou, a obávaná vlajka se zkříženými hnáty tak nad Islandem nezavlaje. Vyhrála pravicová Strana nezávislosti, není však zcela jisté, zda se jí v nejstarším parlamentu světa (funguje od roku 930) podaří zformovat většinu.

Cestou z Reykjavíku se na skok zastavme ve Washingtonu. Američan Spencer Tunick zaměřující se na focení hromadných aktů koncem října na protest proti Trumpovým xenofobním výrokům v prezidentské kampani vytvořil sérii snímků nahých Mexičanů stojících vzhůru nohama. Mexičtí naháči se stavěli na hlavu pro nic za nic, protože částí Američanů nenáviděný a druhou částí zbožňovaný magnát v prezidentské volbě nakonec zvítězil. Zvolení Donalda Trumpa 45. prezidentem Spojených států je bezpochyby největším překvapením sezóny.

Xantypa, 1. 12. 2016