Martin Daneš

Je to za námi, díkybohu! Z nepřetržitého ryku, jenž ke mně v uplynulých týdnech doléhal ze všech stran, mi ještě teď zvoní v uších. Fanoušci obou finalistů svěsili fangle, shodili číra, na sociálních sítích vymazali hlášky a videa přesvědčující nás o té jediné správné volbě. Jedni slaví, druzí bědují nad propadem svého kandidáta.

Jako by netušili, že náš prezident nemá pravomoci amerického a že tady nejde o život, rozešli se vinou volebního duelu staří přátelé. Na smrt se rozhádali příbuzní, takže se nejdřív sejdou až na něčím pohřbu. Ty chceš volit toho Šloufa? A ty Kalouska? Apely proč někoho nevolit pršely z obou stran, avšak přesvědčivých argumentů pro každého z obou kandidátů (jaký div!) zaznělo poskrovnu. Volba menšího zla? V malých českých poměrech nám asi nezbude než se s ní smířit, nejsme v Americe, zemi neomezených možností…

Miloš Zeman měl z pekla štěstí, že proti němu do druhého kola postoupil právě Schwarzenberg. Mádlovi s Issovou se tentokrát nepodařilo přemluvit bábu, dědka a možná ani mámu s tátou, aby to tam hodili jejich „Karlovi“. První místopředseda Nečasovy vlády nešťastně pranýřující Benešovy dekrety i jejich strůjce byl silně proti srsti starším generacím a venkovu. Právě tihle lidé – nékteří se skřípěním zubů – posvětili triumfální návrat důchodce z Vysočiny.

Médiím nastávají krušné časy. Valná většina z nich nepokrytě stranila Schwarzenbergovi, a tak teď budou mít novináři pořád na talíři, jací že jsou debilové, hnůj, póvl… a manipulátoři veřejným míněním.

Na Hradě začátkem března dojde ke střídání stráží v duchu opoziční smlouvy a Klaus neemigruje. Smůla. Na druhou stranu prezidentské tiskovky začnou úspěšně konkurovat pořadu Na stojáka.

Zkrácená verze publikována v deníku Metro, 28. 1. 2013