Březnový teroristický útok v tuniském muzeu Bardo otřásl zemí, kde se v prosinci 2010 zrodila vlna arabských revolucí a – na rozdíl od svých zahraničních následovnic – byla ta místní úspěšně završena. Tunisko se tak zařadilo na seznam zemí bez demokratických tradic a vyspělé občanské společnosti, v nichž se demokracie zvolna dostává ke slovu. V muslimsko-arabském světě je jich doposud jako šafránu, a možná proto se organizace Islámský stát, jež se k útoku přihlásila, rozhodla udeřit právě tam.

Pří útoku tří ozbrojenců 18. března na chodbách nejvyhledávanějšího z tuniských muzeí zemřelo 24 lidí, z toho 21 zahraničních, převážně evropských turistů. Masakr je střípkem v mozaice útoků islámských teroristů na Evropany, kteří jsou vedle Amerčanů a Židů jejich oblíbenými terči. Z tohoto konstatování vyvozují mnozí hypotézu o globální válce muslimů proti křesťanskému Západu.

Islámský svět proměněný ve válečné pole

Atentátníci z Brada byli místní muži, kteří se krátce předtím vrátili ze syrského bitevního pole. „Smůla“ Tuniska spočívá v tom, že je ostrůvkem relativní stability v moři nestability: na západě sousedí s Alžírskem čelícím terorismu od neuznaného volebního vítězství islamistů v roce 1991 a na východě s Lybií, jež se od svržení diktátora Muammara Kaddáfího v roce 2011 nachází v rozvratu; na lybijském území navíc svou základnu zřídilo teroristické hnutí Islámský stát.

Při zběžném pohledu na mapu zjistíme, že rozsáhlé oblasti na jih a jihovýchod od Evropy se staly nebezpečnými pro cizince. Mezi Pákistánem a Afghánistánem působí bojovníci Talibánu, kteří v letech 1996-2001 vládli Afghánistánu, jakož i hnutí Al-Kajdá.

Tradičním epicentrem nestability na Blízkém Východě je oblast izraelsko-palestinského konfliktu, nedaleko od ní však vzniká další ohnisko. Vše začalo americkou invazí do Iráku v roce 2003. Svrhnout Saddáma Husajna se prezidentu Georgesi Bushovi podařilo, bohužel po vystřídání diktátora náležícího k sunnitům u moci většinovými šíity propadl Irák chaosu. V sousední Sýrii vypukla v roce 2011 občanská válka, v níž se různorodé skupiny povstalců marně pokoušejí svrhnout prezidentskou dynastii Asadů. Oslabení centrální moci v obou zemích před dvěma lety využila skupina Islámský stát k vyhlášení chalífátu na významných částech jejich území; mezi místním obyvatelstvem hlásícím se k nejrůznějším náboženstvím tam šíří strach a smrt.

Saúdská Arábie dnes na hranicích s Irákem buduje zeď. Nový problém jí však vyvstal na jižní hranici poté, co v sousedním Jemenu ozbrojení šíité svrhli tamního prezidenta. Bezvládí náhrává místní odnoži teroristické sítě Al-Kajdá, která zde posiluje své pozice.

Džihád pronikl do hloubi Afriky

V Severní Africe se vedle zmíněného Alžírska a Lybie před dvěma lety, po svržení prvního demokraticky zvoleného prezidenta z řad Muslimských bratří vojenským převratem, stal rizikovou zónou též Egypt.

Al-Kajdá a další džihádistické skupiny, neznajíce hranic, operují v těžko dostupných saharských oblastech; v letech 2012-13 načas ovládly severní půli Mali. Takřka nerušeně působí islamisté ve východoafrickém Somálsku, kde se centrální vláda zhroutila už na počátku devadesátých let. Příslušníci milice Aš-Šabáb ovládající jeho jižní část zaútočili 2. dubna na vysokoškolské koleje ve městě Garissa na území sousední Keni a chladnokrevně tam postříleli 142 místních studentů.

V severovýchodním cípu Nigérie, u hranic s Čadem a Kamerunem, pro změnu řádí skupina Boko Haram. Na samém počátku se hlásícila k Talibanu, poté k Al-Kajdá a letos v březnu přísahala věrnost Islámskému státu. Boko Haram terorizuje bezbrannou místní populaci a lidské ztráty jdou do tísíců. Třebaže je mezi džihádistickými klany zřejmě tím nejkrvelačnějším, o jeho akcích se světová média zmiňují jen okrajově. Krom izolovanosti dotčených oblastí za tím může být i důvod, že zde žijí takřka výhradně muslimové, a Boko Haram si tak své sadistické sklony vylévá především na nich.

Pozoronost západních médií soustředěná na útoky džihádistů proti křesťanům či západním cizincům stěží překryje fakt, že mezi oběťmi jasně převažují jejich souvěrci. Spíše než o válku muslimů proti křesťanskému Západu tu tak máme co do činění s ničívým požárem stravujícím vše živé.

Je nasnadě, že s islámským terorismem se budou muset utkat v první řadě ti, jichž se hlavně dotýká. První vlaštovkou na tomto poli je snad právě Nigérie: zatímco odstupující křesťanský prezident Goodluck Jonathan si s Boko Haram nevěděl rady, jeho demokraticky zvolený nástupce, muslim Muhammad Buhari, přísahá, že je zničí.

Xantypa, 1. 5. 2015