Bylo by nespravedlivé tvrdit, že působení Miloše Zemana v prezidentské funkci přineslo jen samá negativa. Až do roku 2013 jsem na Hradě nezažil žádného skutečně lidového prezidenta; nyní ho tedy mám. „Prezident dolních deseti milionů“ si s oblibou bere na paškál intelektuály; nejnověji Ferdinanda Peroutku, jenž prý kdysi označil Hitlera za džentlmena. V jaké souvislosti? To nikdo neví, protože zmíněný zdroj prezidentův mluvčí stále hledá, našel ale řadu jiných Peroutkových údajně kontroverzních textů, citáty z nichž se hradní web v posledních týdnech přímo hemží. Ať je to, jak chce, byl Peroutka snob s lulkou v puse, a navíc novinář. No fujtakskl…

Pozor: neznamená, že odpůrce intelektuálů sám nemůže být inteligent! Když jsem byl ještě na houbách, měli jsme lidového prezidenta, který psal beletrii pro děti i dospělé. Miloš Zeman též píše knížky (například ta, kde nazval Buzkovou všemi jmény, byla bestsellerem) a vyznačuje se tím, co Francouzi nazývají l’amour des mots. Miluje slovo. Pro pěknou metaforu šel by světa kraj a usoudí-li, že nejtrefnější výraz je v daném kontextu zároveň tím nejjadrnějším, neváhá jej použít.

Za Zemanovo dvouleté vládnutí se míra společenské tolerance k jadrnému výrazivu zvýšila natolik, že strážcům mravnosti z televizních a rozhlasových rad zbyly jen oči pro pláč. Je přece absurdní pohoršovat se nad bavičem, jemuž před 22. hodinou v televizi uletí sprosté slovo, když na nás pán ze školního portrétu sype podobná nebo ještě ostřejší.

Deník Metro, 29. 4. 2015