Jean-Claude Juncker v Bruselu řekl premiéru Sobotkovi, že by byl v nové Evropské komisi rád obklopen ženami. „Nepohrdl bych Češkou!“ dodal znalecky. Sobotka si představil Pavla Mertlíka v ženských šatech, uznal, že tak jako Tonymu Curtisovi ve filmu Někdo to rád horké by mu to nejspíš neseklo, a rozhodl se obětovat vlastního kandidáta ve prospěch Věry Jourové z konkurenčního ANO.

I když jsou ženy jsou v politice žádané, s výjimkou severských zemí se jich tam moc nehrne. Důkazů o tom najdeme spoustu. Na tiskovkách vedení ČSSD obvykle kousek napravo od Sobotky stojí ministryně Marksová a nalevo od něj pak z houfu sak a kravat kvůli symetrii vykukuje jiná, anonymní Žena. Dvě z cca z patnácti nastoupených pohlavárů. Co si sociální demokrati počnou, projde-li vnitrostranický návrh na zavedení čtyřicetiprocentní kvóty pro ženy?

Dámy však nejsou v kursu jen na levici. ODS se loni několik měsíců pyšnila svou premiérku, která se jí nikdy nestala, neboť ji prezident Zeman odmítl jmenovat. Miroslava Němcová tak v české historii navždy zaujme smutnou roli premiérky virtuální.

Bylo by chybou si myslet, že ženy postrádají mocenské ambice. Mnohé z těch, které je mají, se je pokoušejí naplnit oklikou přes své muže. Vzpomeňme Nancy Reaganovou či Hillary Clintonovou, o nichž se říkalo, že bez nich manžel – americký prezident – nedá ani ránu. Hillary se mezitím emancipovala a má dnes sama spadeno na Bilý dům.

Co na to asi říká Jana Nagyová-Nečasová? Vsadila jsem na špatného koně!

Zkrácená verze vyšla v deníku Metro, 24. 7. 2014