Miloš Zeman je kandidátem na Nobelovu cenu míru. Mezi námi: trvalo vcelku dlouho, než si na českého prezidenta někdo vzpomněl, leč lepší teď než nikdy, že. Ruský akademik Sergej Komkov, který Zemana (a vedle něho i Vladimíra Putina) na slavné ocenění navrhl, vše zdůvodnil vyváženým přístupem naší hlavy státu k rusko-ukrajinské krizi. Zeman toho k uvedenému konfliktu namluvil tolik, nejednou vzájemně si protiřečícího, že by si v tom dokázal každý najít to své; skutečnost, že se v jeho výrocích nejvíc zhlédli právě ruští Putinovi věrní, mě ani tak nepřekvapuje.

Na zprávu reagoval český prezident s – pro něj příznačnou – zdrženlivostí. Skromně podotkl, že Nobelova cena míru se přece uděluje až „za konkrétní výsledky práce“. Ptáte se, na jakou prácičku si kvůli nobelovce brousí zuby? Milí zlatí, na nic menšího než na osobní mírovou zprostředkovatelskou misi mezi Ukrajinou a Ruskem!

Jak by postupoval, naznačil minulý čtvrtek na pražském summitu Východního partnerství: do Moskvy jim zajede říct, aby stáhli vojska od ukrajinských hranic, načež se staví v Kyjevě a vyzve je, aby koukali spustit decentralizaci země. Putin v Kremlu sklapne podpatky a veřejně vyhlásí, že poté, co se do věci vložil vyhlášený český mírotvorce, ho k obnovování Sovětského svazu v původních hranicích nějak přešla chuť.

Členové norského Nobelova výboru pak jen pochvalně zamručí a za rok si předvolají do Osla Zemana, aby mu na klopu saka připíchli metál.

Takhle to nejspíš celé proběhne. Anebo ne?

Deník Metro, 30. 4. 2014