Ulice Hongkongu zaplavily v září desetitisíce demontrantů požadujících demokratické volby. Ač dle předchozích ujednání měl být od roku 2017 šéf  vlády tohoto zvláštního administrativního celku Číny volen všeobecným lidovým hlasováním, v létě pekingská vláda rozhodla, že kandidovat v něm bude smět jen ten, koho předtím doporučí zvláštní výbor posuzující soulad uchazečových názorů s oficiální linií. Svérázné představy komunistické věrchušky o demokracii se příliš nezamlouvají hongkongským občanům. 

Protestní hnutí, v němž hrají prim místní studenti, získalo název deštníková revoluce poté, co se vůči opakovaným policejním pokusům rozehnat je slzným plynem chránili demonstranti pomocí roztažených deštníků.

Nutno uznat, že požadavek demonstrantů na zavedení demokratické volby bez vnějších omezení je na čínské poměry revoluční. Ač dlouhodobé zablokování centrálních prostranství Hongkongu znervózňuje mocipány, požadavek davů, aby šéf vlády Leung Čchun-jing podal demisi, se setkal se strohým odmítnutím. Byznysmen vybraný v roce 2012 speciálním sborem volitelů se těší podpoře ústřední vlády v Pekingu. Ta vedle skutečnosti, že oficiálně řídí hongkongskou zahraniční a obranou politiku, dohlíží na to, aby tamní autonomní vláda postupovala vždy přísně v souladu s jejími zájmy. 

Pozdě demokracii honiti

Na pobřežním území Číny s několika přilehlými ostrovy o celkové rozloze něco málo přes deset tisíc hektarů se tísní více než sedm milionů obyvatel. Tísní se tam rádi. Svou hospodářskou silou, strategickou polohou i životní úrovní je Hongkong předním hráčem na asijském kontinentu. Britové jej ovládli na počátku čtyřicátých let 19. století a anexi si později nechali pojistit několika smlouvami s Čínou. Ta poslední, podepsaná v roce 1898, určila pronájem tzv. nových terotorií (severní, málo zalidněné části Hongkongu) britské koruně na dobu 99 let.

V průběhu své vlády Britové problematikou zavádění demokratických svobod v Hongkongu nepomyslili. Spravovali jej prostřednictvím guvernéra vybíraného londýnskou vládou. Na možnost proměnit Hongkong v demokracii si vzpomněli nedlouho před vypršením lhůty, po níž měli navrátit Číně nová teritoria; spolu s nimi se jí z praktických důvodů rozhodli vydat Hongkong celý.

Do společné čínsko-britské deklarace z roku 1984 obě strany poprvé zakotvily princip jedné země – dvou systémů, jenž měl Hongkongu zaručit, že v něm po připojení k Číně nebude nahrazen kapitalismus tamní formou socialismu. Deklarace stanovila pravidla postupného posilování vnitřní demokracie území: po přechodné fázi, kdy by hongkongského guvernéra vybíral Peking, podobně jako jej dříve určoval Londýn, měl být počínaje rokem 2017 šéf místní vlády volen lidovým hlasováním. Jak se nyní ukázalo, našel Peking řešení, jak dát obyvatelům Hongkongu hlasovací právo… bez svobodné volby. 

Komunismus velkokapitalistů

Pověřit komunistickou Čínu zavedením demokracie v Hongkongu bylo jako svěřit vyhánění ovcí na pastvu smečce hladových vlků. V případě, že se Angličané, strůjci nejstarší demokracie na světě, domnívali, že něco takového hladce projde, projevili nebetyčnou naivitu.

Na čínsko-britskou deklaraci navázal Základní zákon zvláštní administrativní oblasti Hongkong, jenž vstoupil v platnost po jeho přechodu pod čínskou správu v roce 1997. Prioritním cílem bylo uchování kapitalistického systému. Číňani si rozhodně nepřáli získat s Hongkongem prázdnou skořápku, z níž by se místní kapitál rozprchl na všechny světové strany.

Ostatně mezitím se nemálo proměnila samotná Čína a tržní hospodářství zavedla všude. Jde o zvláštní formu kapitalismu fungujícího pod kuratelou monopolně vládnoucí komunistickou stranou. Není divu, proč by si pekingská vláda tolik přála udržet v Hongkongu status quo: kapitalismus bez demokracie ztělesněné všeobecným volebním právem.

Pravou podstatu současného čínského systému mimoděk odhalil „prostořeký“ šéf hongkongské vlády Leung Čchun-jing, jenž je trnem v oku demonstrantům. Movitý podnikatel dlouhodobě udržující úzké styky s vládou v Pekingu na požadavek demonstrantů zavést volbu šéfa exekutivy bez jakýchkoli vnějších omezení reagoval slovy, že je nepřijatelný mimo jiné proto, že by tím získaly příliš velký vliv místní chudé vrstvy.

Přesně taková je i obava současných pekingských vůdců: nejvíce se bojí toho, aby svůj hlas nezískali prostí Číňané, kteří nemají žádná práva. Hongkong se stal výsostným symbolem harmonické symbiózy tamních komunistických elit s velkým byznysem.

Xantypa, 1. 12. 2014