Když v prosinci řecký parlament ani na třetí pokus nedokázal zvolit nového prezidenta, vedlo to dle tamní ústavy automaticky k rozpuštění parlamentu a vypsání předčasných parlamentních voleb. Uplynul pouhý měsíc a to, čeho se obávala většina Evropy, se stalo realitou: pravicovou Novou demokracii vystřídala v Aténách u moci radikálně levicová Syriza zpochybňující závazky zadluženého státu vůči mezinárodnímu společenství.

S volebním ziskem 36,3 procent obsadila Syriza 149 křesel ze 300, a absolutní většina jí tak unikla o pouhá dvě křesla. Se kterou z menších stran utvoří koalici? S řeckými komunisty svou rétorikou blízkými naší Martě Semelové? Chyba lávky!

Radikální levice v objetí s krajní pravicí

Na koaliční spolupráci se šéf Syrizy Alexis Tsipras překvapivě rychle dohodl s Panosem Kammenosem, odpadlíkem z Nové demokracie, jenž pro svou nacionalistickou a ostře protievropskou stranu Nezávislí Řekové ve volbách získal třináct křesel.

Strůjce historického úspěchu Syrizy, čtyřicetiletý strojní inženýr Alexis Tsipras, dává už navenek znát svou odlišnost od příslušníků tamních politických elit. Chodí zásadně bez kravaty, jezdí na motorce a se svou partnerkou žije „na hromádce“.  K poctě proslulému latinskoamerickému revolucionáři Che Guevarovi pojmenoval jednoho ze svých synů Ernesto. Coby ateista a zapřísáhlý kritik řecké ortodoxní církve při skládání premiérského slibu nepřísahal na bibli, nýbrž na řeckou ústavu.

Premiér Tsipras, který vyhrál volby nesmlouvavou kritikou politiky utahování upasků, ihned zavelel k otočení kormidla o sto osmdesát stupňů. Nová vláda hodlá zvýšit minimální mzdu v zemi na 750 eur, zavést třináctý měsíc pro důchodce dostávající méně než 700 eur měsíčně a roční práh, pod nímž nebudou zdaňovány příjmy fyzických osob, posunout z pěti na dvanáct tisíc eur.

Věřitelé Řecka, tzv. trojka zástupců Evropské unie, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu, na tyto plány hledí se značnou nelibostí, leč není jí to nic platné: premiér slavnostně přislíbil, že ji – na rozdíl od svých předchůdců – nebude poslouchat na slovo, a dokonce ji v Aténách ani nepřijal. Aby se s ní opravdu nemusel bavit, odmítl prodloužení záchranného programu, jehož druhá fáze vypršela koncem února, i nový úvěr ve výši sedmi miliard eur, s nímž se na tu dobu počítalo.

Namísto toho požádala vláda zahraniční věřitele o nové projednání podmínek svého dluhu. Německá kancléřka Merkelová zastupující nejsilnějšího z nich vzápětí tuto možnost vyloučila. 

Hlavní evropská oběť krize

Dopad světové hospodářské krize se v Řecku znásobil vinou neprůhledné rozpočtové politiky vlád a cíleného podhodnocení veřejných dluhů. V roce 2010 Evropská unie a Mezinárodní měnový fond zemi eurozóny, jež ocitla na pokraji bankrotu, udělily půjčku ve výši 110 miliard eur, podmínily ji ovšem realizací drastických rozpočtových úspor. Jelikož se tam v dalších letech situace nijak nezlepšovala, přispěchaly v roce 2012 EU a MMF s novým úvěrem ve výši 130 miliard eur. Země, jejíž zadlužení se postupně vyšplhalo na 175 procent hrubého domácího produktu, se stala vazalem mezinárodního společenství a vláda se proměnila v pouhého vykonavatele pokynů zvenčí.

Propouštění státních zaměstnanců, snižování platů, zvyšování daní i omezování sociálního státu těžce postihly obyvatelstvo. Po pěti letech úsporných programů poklesla životní úroveň Řeků o čtyřicet procent, nezaměstnanost, nejvyšší v Evropské unii, je na 25,7 procentech a chudoba zasáhla čtvrtinu populace.

Premiér Tsipras a jeho ministr financí Janis Varufakis se krátce po nástupu do úřadu jali objíždět evropské metropole s cílem získat své partnery pro myšlenku umazání řeckých dluhů. Jejich taktikou bylo pokusit se zapůsobit na jiné významné členy EU tak, aby jim pomohli zlomit německou neoblomnost.

Je nabíledni, že se dnes schyluje ke střetu o další směřování Evropy, nejen ekonomické, ale i politické. Tsiprasova vláda vzbuzuje velké naděje v řadách levicových hnutí vzešlých z podhoubí hospodářské krize. Nové španělské straně Podemos sdílející antikapitalistickou rétoriku Syrizy se 31. ledna v centru Madridu podařilo shromáždit možná milion svých příznivců.

Určitou změnu kursu naznačil ještě před vítězstvím Syrizy v Řecku i Mario Draghi, italský šéf Evropské centrální banky, rozhodnutím vlévat každý měsíc do eurozóny na 60 miliard eur, a to nejméně do září 2016.

Éra utahování opasků v Evropě očividně skončila.

Xantypa, 1. 3. 2015