„Lidi jsou jako chameleoni,“ povzdechl si Robert Mugabe při odkládání pera, jímž 21. listopadu podepsal rezignaci na prezidentaskou funkci v jihoafrickém Zimbabwe. Přesně o týden dřív armáda, jeden z pilířů jeho režimu, provedla nenásilný puč a hlavu státu uvrhla do domácího vězení. Tlaku na svou demisi Mugabe po sedm dní odolával, byť ve skutečnosti neměl na výběr; jeho – počátkem listopadu odvolaný – viceprezident Emmerson Mnangagwa se už v pozadí chystal na převzetí úřadu.

Zimbabwští generálové versus Lady Gaga

Soudě, že není nic truchlivějšího než osud padlého diktátora, pokoušel se mu Mugabe všemi prostředky předejít. Svou moc opíral o armádu a policii, falšoval prezidentské volby tak, aby v nich pokaždé zvítězil, všechna důležitá rozhodnutí přijímal sám a určené následníky v pravidelných intervalech střídal – vždy ve chvíli, kdy získal pocit, že mu příliš přerůstají přes hlavu. Za 37 let soustředění se výhradně na sebe sama dosáhl zruinování a vyhladovění země, před jeho příchodem přezdívané „sýpka Afriky“. Už už to vypadalo, že se ve svých 93 letech – coby nejstarší aktivní hlava státu na světě – nalézá na dva kroky od naplnění svého cíle zemřít ve funkci a dočkat se honosného státního pohřbu… Jenže se něco pokazilo.

Cherchez la femme… Osudnými se mu staly ambice jeho ženy, o 41 let mladší Grace, těsící se kvůli své rozhazovačnosti a extravaganci přezdívce Lady Gaga. V průběhu dvou desetiletí svazku s Mugabem nenápadně stoupala napříč mocenskou hierarchií, až po nedávném odvolání viceprezidenta Mnangagwy vyhlásila svou vlastní kandidaturu na uvolněný post… Tehdy došla vedení armády trpělivost a rozhodlo se zasáhnout.

Při jednání o svém odchodu – respektive odchodu prezidentského páru – se špičkami armády se Mugabemu podařilo obržet záruky vlastní beztrestnosti i zachování rozsáhlého majetku, jejž si za působení v nejvyšší funkci na…střádal.

Třebaže Mugabeho nástupce hovoří o nastolení demokracie, nebude to s ní nejspíš tak horké. Lídr opozice Morgan Tsgvangirai zůstává skeptický a příliš povzbudivě nepůsobí ani fakt, že prezident Mnangagwa pouhých pár dní po nástupu do funkce vyhlásil 21. únor, den narozenin svého předchůdce, za státní svátek pod názvem „den mládí Roberta Gabriela Mugabeho“.

Prezident Macron a „černoušek“ Kaboré

Roch Marc Christian Kaboré, prezident západoafrické Burkiny Faso, žádným diktátorem není, a možná i proto u svých zahraničních partnerů nebudí dostatečný respekt. V průběhu státní návštěvy jeho země vystoupil francouzský prezident Emmanuel Macron na půdě univerzity v hlavním městě Ougadougou. V úvodním projevu pěl ódy na demokratizační úsilí prezidenta, který poblíž tribuny seděl v křesle a spokojeně mu naslouchal. Tiskové agentury zaznamenaly Macronův výrok, že pod jeho vedením nebude Francie dávat Africe žádné lekce a dřívější nerovný poměr vystřídají „zralé vztahy založené na sdílené zodpovědnosti“.

Po skončení projevu vyzval francouzský prezident studenty ke kladení dotazů. Otázky týkající se místního vzdělávacího systému opakovaně odrážel s tím, že spíše než jemu by měly být adresovány prezidentovi Burkiny Faso.

Diskuse Emmanuela Macrona rozehřívala a živé reakce studentů ho coby bývalého ochotníka uváděly do ráže. Když se ho jedna studentka zeptala na stav klimatizace na univerzitě, zaburácel v odpověď: „Vy na mě mluvíte jako na zástupce koloniální mocnosti! Já se nebudu zabývat elektřinou na univerzitách v Burkině Faso! To je džob pro vašeho prezidenta!“

V tu chvíli se – za potlesku auditoria – prezident Kaboré zvedl ze svého křesla a zamířil k východu.

„A on se jen tak sebere a jde si,“ zareagoval na to Francouz z tribuny. „Zůstaň tady!“ zvolal směrem k prezidentovým vzdalujícím se zádům, načež prohodil k publiku: „Už je to tak; on šel spravit tu klimatizaci!“

Sál zaburácel smíchy a Macron, opojený svým úspěchem, po chvíli ještě na adresu nepřítomného prezidenta poznamenal: „Hned jak spraví tu klimatizaci, uvidíte, že vystoupí ze zóny franku!“

Lidé z blízkosti prezidenta Burkiny Faso později jeho nenadálý odchod zdůvodnili „technickými důvody“ a ujistili veřejnost, že se Christianu Kaboré projev francouzského prezidenta „velmi líbil“.

V reakci na obvinění francouzských médií z projevu povýšenosti vůči africkému státníkovi, již pranýřuje u svých předchůdců, se prezident Macron dušoval, že takhle žertuje s každým zahraničním kolegou. A na otázku novináře, zda by si podobným způsobem vystřelil například z Angely Merkelové, odpověděl: „Samozřejmě že ano!“

O tom, že by si německé kancléřce prezident troufl na veřejnosti tykat, má přesto autor těchto řádek vážné pochybnosti. Macron žádný problém necítí. Proč? Protože má pocit nadřazenosti zapsán v „genetickém kódu“.

Xantypa, 1. 1. 2018