Nikdy nejsme spokojeni s tím, kde jsme. Platnost citátu francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéry si potvrďme na příkladu podnikatele Donalda Trumpa, který nasměroval veškerou svou energii na to, aby se stal americkým prezidentem. Necelý půlrok poté, co se mu sen splnil a on vystřídal Baracka Obamu v Bílém domě, si reportérovi Reuters postěžoval, že je zavalen prací a že se mu stýská po jeho dřívějším životě.

Kim Čong-un si jen chrání kůži

Trumpův splín má i své racionální pozadí. Vedle přírodních pohrom, jako jsou hurikány Harvey či Irma, čelí americký prezident sérii pohrom dotýkajících se jeho osoby. Vede válku s médii i domácími soudy, přetahuje se s – republikány ovládáným – Kongresem a čelí dokonce podezření se spolčení s nepřátelskou velmocí Ruskem.
Vrásky na čele Trumpovi působí rovněž severokorejský diktátor Kim Čong-un, který v posledních měsících množí provokace vůči Spojeným státům. Pohrozil třeba útokem na americký ostrov a vojenskou základnu Guam, přestřelil Japonsko balistickou střelou, čímž nahnal miliony tamních obyvatel do krytů, a provedl podzemní výbuch vodíkové bomby.
První, co člověka napadne, je, že se ten Korejec dočista zbláznil a pokouší se vyvolat mezinárodní vojenský konflikt. Ve skutečnosti je tomu právě naopak: Kim Čong-un není blázen a jediné, oč mu jde, je ochránit si vlastní kůži. V noci ho trápí noční můry, v nichž následuje osud Iráčana Saddáma Husajna či Libyjce Kaddáfího, a přes den pak přesvědčuje Američany, že by je případný pokus o jeho sesazení vyšel draho. V tomto případě tak paradoxně platí, že čím hlasitěji mu prezident Trump vyhrožuje silou, tím „výbušnější“ signály o své schopnosti použít jadernou bombu vysílá druhé straně Kim Čong-un.
Odborníci z Pentagonu přitom jistě Trumpa dávno informovali o tom, že je vojenské řešení vyloučeno. Ještě dřív, než by severokorejský otesánek následoval Saddáma a Kaddáfího do věčných lovišť, by totiž stačil srovnat se zemí desetimilionový Soul. Čtyřicetikilometrovou vzdálenost, jež dělí jihokorejskou metropoli od demilitarizované zóny, by jeho rakety (ať už s jadernou, nebo konvenční municí) hravě překonaly – a americký protijaderný deštník by tu nebyl k ničemu.

Snílci se loučí s americkým snem

Prezident Trump, který dennodenně naráží na meze své reálné moci, se soustředí alespoň na rušení změn prosazených jeho předchůdcem Barackem Obamou. Nikoho tak nepřekvapilo, že 5. září zrušil Obamův program DACA (Deferred Action for Childhood Arrivals) z roku 2012. Program byl určen takřka 800 tisícům nelegálních imigrantů přezdívaných Snílci (Dreamers), kteří žili v zemi od dětství. Za přesně stanovených podmínek (v den vydání dekretu nesměli být starší 31 let, na území Spojených států museli pobývat nepřetržitě od roku 2007 a mít čistý trestní rejstřík) jim umožnil získat pracovní povolení i příslib, že nebudou vyhoštěni ze země.
Proti nápadu program zrušit se vyslovili zástupci velkých firem, kteří zaměstnávají velký počet Snílků a ztráty americké ekonomiky v případě odebrání pracovních povolení vyčíslili na rovných 460 miliard dolarů. Taktéž část republikánů, k nimž patří i šéf republikánské většiny v Kongresu Paul Ryan, nesouhlasili se zrušením programu pouhým škrtnutím pera.
Rozhodnutím prezidenta Trumpa se program zastaví za půl roku a mezitím by měl Kongres nalézt shodu na dalším osudu Snílků. Vzhledem k faktu, že stanovisko k věci nedokáže sněmovna zaujmout přes patnáct let, by bylo naivní očekávat, že se jí to teď podaří v průběhu několika měsíců.
Může se tak stát, že v příštím roce začnou americké úřady vyhošťovat Snílky do zemí, na něž mají tihle lidé jen matné vzpomínky a nejednou neovládají ani jejich jazyk.

Keňská demokracie na pochodu

Pakliže se nad Trumpovou hlavou vznáší hrozba impeachmentu, keňský prezident Uhuru Kenyatta, který v srpnu obhájil svůj mandát proti opozičnímu kandidátovi Railu Odingovi, se už musel ze své rezidence vystěhovat. Třebaže zvítězil vcelku jasným rozdílem hlasů, 1. září místní Nejvyšší soud vyhověl stížnosti opozice a kvůli četným nesrovnalostem v práci volební komise prohlásil volbu za neplatnou. Zvolený prezident, mimochodem nejbohatší podnikatel v zemi a syn otce keňské nezávilosti Joma Kenyatty, se verdiktu podvolil, předsedovi Nejvyššího soudu ale veřejně spílá do podvodníků.
V novodobé africké historii jde o významný předěl. Je to totiž vůbec poprvé, kdy soud zrušil výsledek volby hlavy státu. 17. října se bude keňská volba opakovat. Jak to všechno dopadne?

Xantypa, 1. 10. 2017