Martin Daneš

„Martine, seš politolog, tak poraď, koho mám volit,“ napsal mi kamarád. Chystal jsem se ho odbýt s tím, že – stojí-li o odborný názor – ať se raději obrátí na Vladimíru Dvořákovou, která bude s to svůj tip vědecky podložit, pak jsem ale mrkl do záhlaví zdejších sloupků a uviděl to psáno černé na bílém. A protože vím, co je zodpovědnost, usedl jsem s povzdechem k počítači a sepsal mail, jejž tu věrně reprodukuji:

„Ahoj Honzo, proč‘s mě nepožádal o doporučení knížky, filmu nebo televizního kuchaře? S tím bych se dokázal poprat, a hlavně bych se nebál, že – poradím-li špatně – budeš mě čtyři roky proklínat.

Jenže ty, kluku nezdárná, chceš poradit s volbama. OK, pojďme na to. Zaprvé nevol ty, kdo na otázku, proč ve vládě neplnili své sliby, reagují skuhráním, že to byla daň za koaliční vládnutí – jako by si spíš než o tvůj hlas říkali o ránu pěstí… Zadruhé nevol ty, kdo tvrdí, že je česká politika skrznaskrz prohnilá, a jedním dechem dodávají, že oni jsou vyvolení k tomu, dané poměry napravit. Nikdo z nich shodou okolností dosud ve vrcholné politice nepůsobil; jakmile se tam dostanou, začnou se chovat stejně jako ti, jež dnes kritizují, nebo ještě hůř. Zatřetí nevol ty, kdo ti vemlouvavým hlasem slibují modré z nebe, poněvadž už druhý den po volbách zjistí, že si realita žádá to či ono, a modré z nebe mezi těmi nutnými položkami nebude.

Vypadá to, Honzo, že v tvé obálce s volebními lístky žádný nezbyl. Na mou duši je u nás snažší být literátem než politologem!“

Deník Metro, 23. 10. 2013