S blížícím se prvním kolem prezidentské volby politická atmosféra ve Francii houstne. Loni v prosinci z ní v průběhu několika dní odpadli tři nejznámější kandidáti: současný prezident François Hollande, jeho předchůdce Nicolas Sarkozy i expremiér a dlouhodobý favorit průzkumů Alain Juppé. Aby ukázali, že s těmito mastodonty nemají nic společného, prezentují se ti, kdo se udrželi ve hře, coby kandidáti změny.

Pruhovaná revolucionářka Le Penová

Favoritka průzkumů, kandidátka Národní fronty Marine Le Penová, netouží jen po změně, ale rovnou po revoluci; nikoli po té rudé, nýbrž po modro-bílo-rudé, podle barev francouzské vlajky. Vedení strany převzala před šesti lety po svém otci Jean-Marie Le Penovi. Oba dva sbližuje vyhrocený nacionalismus, odpor vůči Evropské unii i touha zatočit s uprchlíky. Odlišují se především formou: zatímco tatík se příliš netajil se svými xenofobními postoji a jeho bonmoty se často pohybovaly na samé hranici dobrého vkusu, dcera dbá na politickou korektnost a vůči jakýmkoli nařčením z rasismu se vehementně se hájí.

Její snaha zbavit se extremistické nálepky zašla dokonce tak daleko, že před dvěma lety nechala svého otce vyloučit ze strany. Za jeho éry byla Národní fronta protestním uskupením, jež reálně neaspirovalo na převzetí moci; dcera naopak tomuto cíli podřizuje každý svůj krok.

Le Penová dnes čelí podezření ze zneužívání prostředků, jež coby poslankyně europarlamentu dostávala na své asistenty. Předvolání k výslechu s odvoláním na parlamentní imunitu hodila do koše, s jejími voliči to však ani nehnulo.

Fillon aneb kdo neokrádá stát, okrádá rodinu

Po svém vítězství v primárkách francouzské pravice se expremiér François Fillon stačil sotva nadechnout, a už začaly vypadávat kostlivci ze skříní. Pařížský satirický týdeník Le Canard enchaîné („Spoutaná kachna“) přišel s informací, že poslanec Fillon po dlouhá léta zaměstnával manželku Penelope coby parlamentní asistentku a nechal jí vyplácet mzdu, o níž může drtivá většina Francouzů jen snít. Nejpozoruhodnější bylo, že žádný z Fillonových kolegů poslanců do té chvíle o téhle asistentce neslyšel. Navíc v rozhovoru, jejž v roce 2007 poskytla britskému listu Sunday Telegraph, Penelope na adresu svého muže řekla: „Vážně jsem nikdy nebyla jeho asistentkou ani nic na ten způsob.“

Fillonová mimoto inkasovala sto tisíc eur coby konzultantka jedné literární revue, ač pro ni sepsala jen dvě kratičké recenze; vydavatelem je Fillonův přítel byznysman. Za svého působení v senátu pak Fillon jako asistenty zaměstnával i syna a dceru.

Kandidát Fillon hlásá tvrdé rozpočtové škrty a masové propouštění státních úředníků, jeho kampaň však zaniká v rachotu hrnců, do nichž na mítincích buší jeho odpůrci. Po zveřejnění informace o brzkém zahájení trestního řízení se jej zoufalí spolustraníci pokusili vystřídat Alainem Juppé, jenž v republikánských primárkách obsadil druhou příčku, Fillon se však ubránil a nadále obviňuje soudy i média z komplotu. A tak to vypadá, že se pravice, která se po éře nepopulárního socialistického prezidenta Hollanda zdála mít vítězství v kapse, nejspíš neprobojuje ani do druhého kola volby.

Macron – úspěšný Hollandův klon

Podle průzkumů je v těsném závěsu za Le Penovou klon Françoise Hollanda, exministr hospodářství Emmanuel Macron. Na prestižní vládní post jej vytáhl prezident coby svého chráněnce v srpnu 2014. Přesně o dva roky později Macron s prásknutím dveří vládu opustil, založil hnutí En marche („Na pochodu“) a pár měsíců nato vyhlásil vlastní prezidentskou kandidaturu.

Macron byl dlouho považován za sebestředného outsidera bez programu, jehož jediným cílem je zalíbit se voličům levici i pravice. Jeho akcie dnes vzrůstají spolu s tím, jak narůstá houf  nespokojených republikánů i socialistů, kteří mu vyjadřují svou podporu.

Na levici samé je pak o jednoho kandidáta víc, než by bylo zdrávo. Benoît Hamon zvítězil v socialistických primárkách; exsocialista Jean-Luc Mélenchon se jich odmítl zúčastnit a kandiduje pod značkou „Nepodrobená Francie“. Oba muži se přetahují o stejné – vyhraněně levicové – voliče a žádný z nich se nechce kandidatury vzdát ve prospěch toho druhého, čímž ruku v ruce pohřbívají své vyhlídky na postup do druhého kola.

Na jejich obhajobu je třeba dodat, že vedle ega je rozdělují i dosti odlišné pohledy na svět: Hamon je prozápadní a proevropský, kdežto Mélenchon je spíše proruský a jeho mítinky se končí sborovým zpěvem Internacionály.

V situaci, kdy je kandidát pravice příliš napravo a oba levicoví příliš nalevo, posilují šance středového Macrona na konečné vítězství… ledaže by Francouzi napodobili americký (katastrofický) scénář a prezidentkou v květnu zvolili Marine Le Penovou.

Xantypa, 1. 4. 2017