A je to tady: máme svého bojovníka v barvách Islámského státu! Francouzi i Němci jich měli už stovky, Rakušani pár desítek, a my pořád nic? Zpráva o Čechovi, který se v lednu vydal do Sýrie, aby tam s hlavou omotanou jako při horečce křižoval poušť a kosil nevěřící psy, dodává naší zemi vážnosti v očích světa.

Pravda, náš člověk nakonec nedojel až do cíle, protože ho chytili v Turecku a poslali zpátky. 21letý Jan S. si to nejspíš představoval jako jednu z mnoha virtuálních bitev, v nichž slavně zvítězil, leč realita byla jiná. Na tureckém letišti se mu na paty přilepili policisté, začali dorážet nesrozumitelnými anglickými dotazy a nebylo klávesy, jíž by je umlčel (nepomohl ani escape)! Zadrželi ho a následný výslech překonal tu nejtěžší počítačovou hru, jakou si kdy vyzkoušel.

Teď mi ale řekněte: ve Spáleném Poříčí, kde mladík žil, není mešit, pod Brdami též moc muslimů neběhá, jak se tedy dostal k tomu džihádu? Jan S. si oblíbil videa Islámského státu, na nichž bijí ženy a stínají se hlavy; těm, kdo tvrdí, že je na vině korán, každý psychiatr rád vysvětlí, že termín psychopat značí závažnou poruchu osobnosti, která – a na to jim klidně dá razítko – nemá co do činění s žádným náboženstvím.

Možná ale ten mladý muž jen procházel těžkou životní etapou a nedlouho po příjezdu do Rakká by zjistil, že tohle nechtěl. Za nějaký čas by se na knihkupeckých pultech objevil titul s příznačným názvem: Osudy dobrého vojáka S. za islámské války.

Deník Metro, 10. 8. 2016