Na Kubě střídá jedna epocha druhou. Rodinný klan Castrů (po Fidelovi přišel jeho bratr Raúl) na jaře předal moc v zahraničí dosud neznámému Miguelu Díaz-Canelovi.  Vystudovaný elektro-inženýr, který nezažil kubánskou revoluci, je považován za zastánce hospodářských reforem i vyšší míry občanských svobod. Coby prezident však tento 58letý „benjamínek“ toho moc nezmůže, o podstatných věcech bude totiž nadále rozhodovat Raúl Castro, který zůstane až do roku 2021 v čele komunistické strany.

A jak dobře víme my, pamětníci předlistopadového Československa, je „generální tajemník“ víc než prezident.

Kubánský socialismus s lidskou tváří

Opatrné reformy zahájila Kuba po nástupu Raúla Castra k moci před deseti lety. S cílem vyřešit zásobovácí problémy způsobené plánovaným hospodářstvím (a umocněné americkým obchodním embargem) bylo povoleno soukromé podnikání. Reformní trend by měla dnes posvětit nová ústava, jejíž návrh v létě projednal parlament a na podzim bude předložen ke schválení referendem.

Návrh výslovně zmiňuje „tržní hospodářství“ a jiné formy vlastnictví, mezi něž patří i to soukromé. V politické oblasti zůstává na půl cesty mezi změnou a zachováním statu quo. Na jedné straně opět zmiňuje „socialistický charakter“ systému i „vedoucí úlohu Komunistické strany Kuby“, na straně druhé z něj zmizela – každému pravověrnému marxistovi drahá – formulace cíle „budování komunismu“.

Ústava zavádí funkci premiéra a tu prezidentskou přibližuje jejímu západnímu pojetí. Stanovuje, že při první kandidatuře nesmí být kandidát starší šedesáti let, a omezuje počet mandátů na dvě po sobě jdoucí pětiletá období.

V článku 68 návrh výslovně definuje manželství coby „svazek dobrovolně uzavřený mezi dvěma osobami, bez ohledu na jejich pohlaví“, zatímco dosud platná ústava hovoří o svazku „uzavřeném mezi mužem a ženou“. V zemi, kde byli v šedesátých letech homosexuálové posíláni do lágrů na „převýchovu“, jde o výrazný posun otevírající cestu k uzákonění homosexuálního manželství.

Čím si to vysvětlit? Americký kontinent je k homosexuálům nepoměrně vstřícnější než Asie či Afrika: krom Spojených států a Kanady homosexuální manželství uzákonily už země jako Brazílie, Argentina, Kolumbie, Uruguay a dvanáct mexických států. Nepřehlédnutelné jsou rovněž aktivity dcery Raúla Castra Mariely. Tato vystudovaná psycholožka obhájila tezi na téma transsexuality a dlouhodobě se angažuje za práva sexuálních menšin.

V touze po přežití se kubánský režim upíná k „čínsko-vietnamskému“ modelu snažícímu se skloubit tržní hospodářství s pokračující nadvládou komunistů. V miliardové Číně to zjevně funguje; proč by to nemělo fungovat v zemi, která má zhruba tolik obyvatel jako Česká republika? Nezapomeňme však na geografickou polohu ostrova. Vzhledem k blízkosti Spojených států vznikne po odchodu Castrů podstatně větší tlak na změnu kubánského systému, než jaký kdy bylo možno zaznamenat v Číně.

Volby v Zimbabwe nic nezměnily

Zatímco na Kubě jsou pluralitní volby v nedohlednu, červencové prezidentské a parlamentní volby v jihoafrickém Zimbabwe po takřka čtyřicetileté éře diktátora Roberta Mugabeho provázela naděje na změnu. Když v roce 1980 Mugabe nastupoval k moci v zemi do té doby nazývané Rhodesie (a ještě dřív Jižní Rhodesie), přezdívalo se jí „sýpka Afriky“. V současnosti patří Zimbabwe k nejchudším zemím kontinentu, trpí astronomickou inflací a 90procentní nezaměstnaností.

93letý Mugabe loni na podzim vyhnal svého viceprezidenta a „korunního prince“ Emmersona Mnangagwu s úmyslem předat moc vlastní manželce. Armáda se s tím odmítla smířit, Mugabeho svrhla a do prezidentského křesla dosadila svrženého viceprezidenta. V touze získat do vyhladovělé země zahraniční investory poté přislíbil Mnangagwa svobodné volby.

Realita byla o něco méně růžová. Červencové hlasování sice proběhlo bez násilností, dva dny po volbách však armáda v hlavním městě Harare spustila ostrou palbu do davu opozičních demonstrantů a nejméně šest jich zabila.

Teprve čtyři dny po volbách byly zveřejněny výsledky: 76letý Emmerson Mnangagwa podle nich získal těsnou většinu 50, 8 procent hlasů, a byl tak znovuzvolen prezidentem už v prvním kole. Jeho strana ZANU-PF získala v parlamentu ústavní většinu. Opoziční předák, teprve čtyřicetiletý Nelson Chamisa z Hnutí za demokratickou změnu (MDC), označil výsledky za zmanipulované a podal stížnost k soudu.

Je ve hvězdách, zda soud volební výsledky objektivně prošetří. S armádou ani prezidentem nejsou žádné žerty. Mnangagwa, po dlouhá desetiletí pravá ruka diktátora Mugabeho, řídil v roce 1983 brutální represi ve vzbouřeném kraji Matabeland, jíž padlo za oběť na dvacet tisíc lidí.

Xantypa, 1. 9. 2018