Martin Daneš 

Navečer v úterý 23. dubna připomínaly pařížské ulice město ve stanném právu. Příslušníci speciálních policejních jednotek CRS hlídkovali se samopaly na všech strategických místech. Kordony ozbrojených policistů zatarasily přístupové cesty do vládní a parlamentní čtvrti v 7. obvodu a dovnitř vpouštěly jen chodce, kteří prokázali, že tam bydlí. Přilehlé stanice metra byly uzavřeny či otevřeny pouze k přestupům. Hrozil snad Francii teroristický útok islámských radikálů? Nikoli, střet se tentokrát odvíjel výhradně na domácí půdě. Toho dne uzákonil místní parlament manželství pro homosexuály. 

Ulicemi bezcílně bloudily hloučky mladíků v džínsách, mužů v kněžském rouchu i žen otřesených prohrou po osmiměsíčním boji, jenž se z velké části odehrával v ulicích metropole. Většina z nich do poslední chvíle věřila, že se jim podaří prosadit konání referenda, v němž by byl dle některých průzkumů návrh zákona zamítnut. Špatně odhadli loni zvoleného socialistického prezidenta Françoise Hollanda, který prosazení homosexuálních sňatků povýšil na věc své osobní prestiže a s levicovou parlamentní většinou dotáhl legislativní proces až do úspěšného konce. 

Demonstrace odpůrců s „frigidní Barjotkou“ v čele

Vzájemná pouliční měření sil mezi odpůrci a příznivci homosexuálního manželství prokázala, že nejen levicově zaměření Francouzi s chutí vyjadřují vlastní názor v ulicích. Francie se stala 14. zemí světa, která uzákonila homosexuální manželství (první bylo Nizozemsko v roce 2001), nikde jinde, kde předtím norma prošla, se však kolem ní nestrhl takový poprask.

Tvrdému jádru katolíků a tradicionalistů, kteří rozpoutali vlnu protestů poté, co koncem loňského léta postoupil návrh do parlamentu, se – za podpory konzervativních intelektuálů – postupně podařilo získat na svou stranu masy. Na demonstracích konaných v Paříži v lednu a březnu se shromáždily statisíce. To vzburcovalo zastánce projektu k reakci, a v Paříži i dalších francouzských městech tak v posledních měsících jedna manifestace střídala druhou. Atmosféře ve společnosti soužené hospodářskou krizí i vzrůstající nezaměstnaností to na klidu rozhodně nepřidalo.

Do čela odpůrců návrhu se energicky postavila poněkud obskurní dáma oděná v růžových barvách symbolizujících hnutí, Frigide Barjot („umělecké jméno“ je ironickou přesmyčkou jména francouzské divy 60. let Brigitte Bardot), pravým jménem Virginie Tellenne. Zpěvačka, autorka novinových sloupků a knih, patřila v mládí k pravidelným návštěvníkům pařížských gay diskoték, jež – posílena alkoholem – opouštěla za ranního kuropění. Jediným hitem její nevelké pěvecké dráhy je píseň Udělej mi to dvěma prsty, v níž imitovala nejistou intonaci překrytou erotickým pološepotem zpívající Brigitte Bardot. „Udělej mi to dvěma prsty,“ vrněla Barjot v téhle písni, „třema se tam nedostaneš a jeden je málo.“

Po smrti Jana Pavla II. do té doby vlažná katolička, jakými je většina Francouzů, prošla hlubokým přerodem a ze den se stala – jak o sobě s oblibou tvrdí – „Ježíšovou tiskovou mluvčí“ s vyhraněně konzervativními postoji. Katoličtí duchovní téhle nezvyklé marketingové posile vcelku rychle přivykli a neváhají ji oslovovat přejatým křestním jménem, jak se po nich žádá.

Že je to celé trochu přitažené za vlasy? Inu, jsme ve Francii, a ne v Polsku nebo Irsku… 

Klíč k zákonu drží Ústavní soud

Manželství spolu uzavírají dvě osoby jiného či stejného pohlaví. Tak zní nově vložený článek 143 francouzského Občanského zákoníku, který po celé zemi vyvolal mnohaměsíční bouře.

Parlamentní pravice, jež k projektu homosexuálního manželství zprvu zastávala vlažný, odměřeně vstřícný postoj, při pohledu na bouřící davy v ulicích vycítila šanci na zisk politických bodů a připojila se k hnutí, které se zrodilo mimo ni. Při závěrečném hlasování o návrhu zákonu v Národním shromáždění se její poslanci – až na několik výjimek – vyslovili proti a ihned po prohraném hlasování spolu se senátorskými kolegy podali odvolání k Ústavnímu soudu; ten se měl k podání vyslovit v průběhu května. V případě potvrzení ústavnosti zákona by první homosexuální páry mohly být oddány v průběhu června.

Přes neúspěch kauzy, za niž se angažovala, Frigide Barjot, opojená raketovou popularitou, oznámila svou kandidaturu v příštích volbách. Opozice dnes tvrdí, že až se vrátí k moci, zákon buď zcela zruší, nebo výrazně upraví. Neuchýlí se prý pouze k retroaktivitě, která by znamenala zrušení již mezitím uzavřených homosexuálních sňatků.

Zdá se, že kolem sňatků pro gaye bude v nejbližších letech ve Francii ještě dost horko, respektive veselo.

Xantypa, 1. 6. 2013