Martin Daneš

Až do počátku osmdesátých let uměli situovat Falklandy na mapě jen znalci geografie. Jak by ne, když na malém souostroví jižního Atlantiku nacházejícím se nedaleko od argentinských břehů žijí jen kolonie tučňáků a pár tisíc lidí. Situace se ze dne na den změnila po násilném argentinském obsazení ostrovů. V souvislosti s nedávným místním referendem se o Falklandách hovořilo znovu. 

Plebiscit, v němž byli tři lidé proti

Z obou zmíněných střetů – vojenského i volebního – vzešla vítězně Velká Británie. V březnovém referendu o sebeurčení se drtivá většina místních voličů vyslovila pro setrvání pod britskou správou; pouze tři byli proti. Podobně drtivé volební vítězství nepoznalo ani socialistické Československo. Zde ovšem nešlo o žádný volební podvod: anglicky hovořícím Falklanďanům současný status britského zámořského území vyhovuje a to poslední, co by si přáli, je připojení k Argentině, která si na ostrovy dlouhodobě činí nárok, třebaže je de facto ovládala jen několik týdnů přesně před 31 lety.

Argentinská prezidentka Cristina Fernández de Kirchner referendum okamžitě označila za nelegitimní. Stanovisko, že Falklandy patří Argentině, zastává i nový papež František, který se jinak s levicovou prezidentkou své vlasti shodne na máločem. Při příležitosti své inaugurace přijal Kirchner ve Vatikánu; ústředním tématem jejich rozhovorů měly být právě Falklandy.

Přenesení vzdáleného územního sporu na „svatou půdu“ rozezlilo britského premiéra Davida Camerona natolik, že falklandské referendum propojil v metafoře s papežskou volbou. Prohlásil doslova: „The white smoke over the Falklands was pretty clear“ (Bílý kouř nad Falklandami byl jednoznačný).

Čím to, že se dvě země s jinak bezproblémovými vztahy oddávají planým virtuálním bitvám o nehostinné travnaté ostrůvky, z nichž je Antarktida coby kamenem dohodil? Vedle snahy prezidentky Kirchner zastavit pokles vlastní popularity hraním na vlasteneckou strunu Argentinců nelze přehlédnout fakt, že pod mořským dnem při březích Falkland byla před časem objevena ropa. 

Železná lady pokořila argentinské generály

Když na počátku dubna 1982 Argentina souostroví vojensky obsadila, o tamních ložiscích ropy ještě nikdo nevěděl. Vojenská junta držící se u moci jen za cenu krvavého teroru doufala, že násilným záborem ostrůvků, kde měli tenkrát Britové posádku čítající pár desítek mužů, získá u domácí veřejnosti body. Falklandy působily jako snadná kořist a pravděpodobnost, že by britská vláda na jejich obranu vyslala armádu na druhý konec světa, se zdála velmi malá. Blesková argentinská invaze se završila obsazením hlavního (a jediného) města Port Stanley a jeho symbolickým přejmenováním na Puerto Argentino.

Při analýze situace argentinští stratégové zapomněli vzít v potaz osobnost Margaret Thatcher, která tehdy stála třetím rokem v čele britské vlády. I když premiérce kdekdo z jejího okolí radil, aby nad Falklandami udělala kříž, neuposlechla a k souostroví vyslala letectvo i válečné loďstvo. Po krátké krvavé válce Britové Argentince vyhnali a nad Port Stanley opět zavlála vlajka Jejího Veličenstva.

Margaret Thatcher, před falklandskou krizí značně neoblíbená, si ráznou reakcí na vojenskou agresi latinskoamerického diktátorského režimu naklonila masy a v parlamentních volbách v témže roce přesvědčivě zvítězila. Lekce uštědřená argentinským generálům se naopak stala posledním hřebíčkem do jejich rakve a už v následujícím roce se v zemi uskutečnily volby. 

Falklandy – Malvíny – Falklandy

Bizarním folklórem provázejícím minulé i současné konflikty kolem souostroví je jeho název měnící se s počasím. Zatímco Britové je nazývají „Falkland Islands“, na argentinských mapách je označeno jako „Islas Malvinas” (Malvíny); název přitom není vůbec španělský, nýbrž vychází z francouzského „Îles Malouines“, dle prvních osadníků, námořníků a rybářů pocházejících z bretaňského přístavu Saint-Malo.

V dobách komunismu se původně českoslovenští žáčci v hodinách zeměpisu biflovali českou obdobu anglického názvu souostroví; po argentinské invazi se Falklandy ze dne na den změnily na Malvíny. Straničtí ideologové bleskurychle vyhodnutili situaci a mezi britskými kolonialisty ztělesněnými obávanou železnou lady a argentinskou juntou vraždící domácí komunistické odpůrce upřednostnili právě ji…

Po roce 1989 se na českých mapách Malvíny změnily opět na Falklandy, čímž Praha s více než sedmiletým zpožděním symbolicky vzala na vědomí konec argentinské okupace souostroví.

Publikováno v měsíčníku Xantypa, 1. 5. 2013