Martin Daneš

Pařížský knižní veletrh je hotový Babylón. Do obří haly na Porte de Versailles se každoročně koncem března sjedou stovky nakladatelů z Francie a dalších frankofonních zemí světa. Narazíte zde ovšem i na literatury v jazycích španělském, portugalském, anglickém… Z východní části Evropy tu měly letos své stánky Polsko, Slovensko, Maďarsko, Ukrajina, Rusko; bulharské autorce se podařilo vtlačit na stánek pařížské radnice. Rumunsko bylo hlavním hostem veletrhu a z Bukurešti sem dorazil plný autobus, v němž spisovatelem nebyl jen řidič.

Z bývalých evropských vazalů Moskvy tak v Paříži chyběla jen západní část Československa. I kdyby se případné české zastoupení omezilo na prezentaci obrazových publikací o Praze a knih tří posledních prezidentů, prohýbal by se pod nimi pult. Zeman s Klausem by mohli přijet společně, první by podepisoval Modrou, nikoli zelenou planetu, druhý bestseller Jak jsem se mýlil v politice, a možná že fronta na ně by byla delší než ta z nedělní autogramiády francouzského Viewegha zvaného Marc Levy.

Už od dob Voltaira a Diderota chovají Francouzi knihu ve velké úctě. Národní stánek na pařížské akci, kam proudí natěšené davy, se evropským outsiderům, k nimž dosud patříme, stokrát vyplatí. Takto uvažovali naši východní sousedé. Není překvapením, že Češi ne; pro nynější mocenskou garnituru je kultura sprosté slovo a co se literárního exportu týče, spokojí se s vědomím, že jej mezinárodní ratingové agentury při tvorbě svých žebříčků neberou v potaz.

Publikováno v deníku Metro, 27. 3. 2013