Martin Daneš

V lůně pražské ODS se nedávno zrodila Pravá frakce. Kde na politické škále se ocitá, vydává-li mateřská strana sama sebe za pravicovou?

Uvažuji tiše o tom, zda by platforma podobného názvu mohla dnes vzniknout třeba ve Francii. Těžko: slovo „pravice“ má ve francouzštině nádech zkostnatělosti. Dokonce i Marie Le Pen svou – údajně krajně pravicovou – Národní frontu přestala veřejně označovat za „národní pravici“ a volí raději pojmy typu „vlastenecká alternativa“ stávajícím politickým stranám.

To v hlavách Čechů jako zastydlá rýma uvízly pohádkové teorie o dobré pravici vyznávající malý, leč efektivní stát, které do nás před dvaceti a více lety hustil náš konzervativní guru Václav Klaus. On a jeho premiérští nástupci z řad ODS měli na realizaci svých cílů takového času a kam to dotáhli? Hádám, že ten truchlivý obraz mají na svědomí všudypřítomní sabotéři z levicových řad…

Atmosféra v Evropě se dávno změnila. Těžkou ránu klausovským teoriím trhu bez přívlastků uštědřila světová finanční krize z roku 2008 vyvolaná nezodpovědnou úvěrovou politikou obřích amerických bank. Zhroucení finančního sektoru ve Spojených státech si v ničivější podobě zopakovali dva malí ostrovní adepti volného trhu: Irsko a Island. Lavina šířící se Evropskou unií vzápětí zasáhla slabé, neduživé ekonomiky jejího jižního křídla, zejména Řecko.

Česká pravice, která do omrzení strašila lidi „rozpočtově nezodpovědnými“ Řeky, v hodnocení původu světové krize vědomě zaměnila příčinu za následek.

Publikováno v deníku Metro, 27. 2. 2013