Co společného má David Cameron s Vladimírem Putinem? Že dohromady nic? Něco přece: oba figurují v kauze Panama papers! Po vypuknutí skandálu kolem ulívání peněz do daňových rájů řadě světových politiků, jejichž jména se ocitla na seznamu hříšníků, bylo pár dní horko. Svým křeslem zaplatil islandský premiér s nezapamatovatelným jménem; to proto, že shromáždí-li se před vládou v Reykjavíku sto třicet lidí, lze to bez nadsázky označit za masovou demonstraci. Ti ostatní se oklepali souběžně s tím, jak tohle téma v médiích přebily stovky dalších.

Před týdnem se však – s úmyslem nenechat je v klidu spát – znovu přihlásil o slovo anonym stojící za zveřejněním skandálu. Muž užívající přezdívky John Doe napsal: „Nerovnost příjmů se stala jedním z hlavních problémů naší doby. Banky, finanční regulátoři a daňové úřady selhaly. Byla přijímána rozhodnutí hájící bohaté a zaměřující se na ovládání občanů se středními a nízkými příjmy.“

Svatá pravda. Daně musí platit lidé s nižšími a středními příjmy; ti bohatí mají dostatek možností, jak se odpovídajícímu zdanění vyhnout… případně si ještě přihrát nějakou tu dotaci.

O zákazu daňových rájů se intenzivně hovoří od vypuknutí světové finanční krize v roce 2008, leč skutek utek. Proč vůdčí země světa v kauze černých děr pumpnoucích každoročně státní rozpočty o astronomické sumy nehnuly dodnes prstem?

Prosím vás, kam by si pak jejich představitelé ulívali prachy?

Deník Metro, 11. 5. 2016