Mám kamaráda v Bruselu. Ač rodilý Belgičan, hovoří Thibault plynně česky i polsky. První jazyk studoval v Praze, v jednom kruhu s Polkou, již si posléze vzal za ženu… Češtinu si vybral, polštinu přidal život sám.

Co nás dva – mimo jazyka – spojuje? Spisovatel Karel Poláček. Poznali jsme se loni v říjnu na pařížské poláčkovské konferenci, kde jsme měli referát, dokonce oba na stejné téma: kniha Bylo nás pět. Poté jsme se sešli při jedné z jeho dalších návštěv Paříže – vlakem to sem nemá daleko. Minulý týden v úterý jsme se měli vidět potřetí. Těšil jsem se tím spíš, že z nedávné cesty do Čech mi Thibault slíbil přivézt Hlavní přelíčení.

Ono ráno jsem mu poslal mail, abych se ujistil, že před měsícem smluvený termín stále platí. Zhruba po hodině mi přišla tahle odpověď: Byl jsem v soupravě metra, která vyjela ze stanice těsně před explozí. Nemám ani škrábanec, přesto jsem v šoku. Všechny vlakové spoje byly zrušeny a ve městě vládne chaos. Takže dnes zůstanu doma s rodinou.

V prvním okamžiku mi blesklo: když se někam nechce Čechovi, tak znovu pohřbí dávno mrtvou babičku; Belgičan nechá vyhodit do povětří celou stanici metra!

Pak jsem si zapnul zprávy a zíral: vlna atentátů v Bruselu, desítky mrtvých a stovky zraněných…

Kdo by byl řekl, že každodenní pohromy z televizních zpráv jen o fous minou někoho z vašich přátel? Poláčkův román mi zašle Thibault poštou… a mně nezbývá než věřit, že příští bruselské hlavní přelíčení vrahy jasně usvědčí.

Deník Metro, 30. 3. 2016