Jaká je Paříž měsíc po masakru v redakci týdeníku Charlie Hebdo? Na první pohled byste si žádné změny nevšimli. Lidé se vrátili ke svým všedním starostem a město pulsuje jako dřív. A ejhle! Na exponovaných místech zevlují skupinky vojáků se samopalem přes rameno a prstem přiloženým ke spoušti. Pařížani, jež by jindy všudypřítomná demonstrace síly možná trochu znervóznila, jsou rádi, protože se tak cítí ve větším bezpečí.

V obavě z nastražených bomb v některých předměstských částech Paříže zaslepili veřejné odpadkové koše. A sportovně založenému turistovi, který si naplánoval projít versaillským parkem na opačný konec a vyjít ven zadní brankou nacházející se poblíž města Saint-Cyr, nezbude než si těch tři a půl kiláku poštrádovat zpět poté, co najde východ zamčený: z bezpečnostních důvodů uzavřeli správci parku všechny vstupy, u nichž nedrží hlídku úřední osoba.

V televizních reportážích se místní židovští otcové a matky svěřují se strachem o své potomstvo. Někteří uvažují o emigraci do Izraele; o moc bezpečněji tam není, ale aspoň budou mezi svými.

Znáte-li se náhodou s nějakým ve Francii žijícím muslimem, počítejte s tím, že při nejbližší příležitosti před vámi atentáty odsoudí. V případě, že tak neučiní, začnete si pro změnu v duchu klást otázky vy: Nesympatizuje náhodou s těmi islámskými teroristy?

Na oživování strachu, jenž dříme v každém z nás, si staví živnost nejrůznější extremistická hnutí. Doufejme, že v příštích letech nezískají ve Francii navrch.

Deník Metro, 18. 2. 2015