Včera jsme oslavili státní svátek. Připomíná výročí založení státu, který už přes 21 let neexistuje. V historicky nedávné minulosti byl i Dnem znárodnění, leč banky a průmysl, jež jsme v roce 1945 vyvlastnili zlým kapitalistům, si mezitím hodní kapitalisté vzali zpět. Výročí postrádající jakoukoli přímou vazbu k současnosti tak slavíme dál jaksi ze setrvačnosti.
Pokud by měl být státní svátek shodný s datem vzniku státu, museli bychom jej přesunout na 1. leden. Jenže právě to už učinilo Slovensko, jež se zrodilo téhož dne na troskách Československa. Bylo by hloupé se po Slovácích opičit, tím spíš, že zatímco oni na ten den nahlížejí převážně pozitivně (počátek samostatnosti), hledíme na něj my Češi spíše negativně (konec Masarykova snu).
Mohli bychom ten svátek přesunout i na úplně jiný termín. Třeba na 28. září, den svatého Václava je ale příliš spjat s katolickou církví; krom toho je otázka, zda by bylo vhodné státním svátkem oslavovat čísi vraždu. Nebo na 17. listopad, výročí sametové revoluce, jenže o ní si zas kdekdo myslí, že o žádnou revoluci nešlo; připomeneme-li si, že necelý měsíc nato, co jsme komunisty svrhli, začali jsme se s nimi prostřednictvím první Čalfovy vlády „národně usmiřovat“, usoudíme, že na těch pochybnostech možná něco bude.
Napadá mě jedno efektní řešení celého rébusu: státní svátek i s předáváním řádů ponechat na 28. říjen. Když budeme držet basu, nemusí se to, že onoho dne vlastně nemáme co slavit, nikdo nepovolaný dozvědět.
Deník Metro, 29. 10. 2014
Vážený pane Daneši,
Váš dnešní článek mne velmi zklamal. Vnímám jako nadmíru smutné, když český spisovatel (navíc mj. s historií působení v Kanceláři prezidenta republiky) veřejně se prezentující nejen že nejeví známky vlastenectví, ale ještě navíc národnostní cítění zesměšňuje a potlačuje.
Doporučila bych Vám (mimo jiné samozřejmě) navštívit výstavu Legio vlak, která zdokumentovává působení českých legionářů od r. 1914. I díky nim, jejich hrdinství a patriotismu máme samostatnou republiku – a mnoho z nich za myšlenku samostatnosti položilo život. Po konci první světové války jsme navíc museli bojovat proti Polákům, kteří chtěli tehdejší Československo připravit o významnou část území, a Maďarům, kteří si chtěli přisvojit Slovensko.
Výročí tedy má jednoznačnou přímou vazbu k současnosti a “jakousi setrvačnost” z ní činí lidé neznalí, ignoranti nebo lidé s českou historií nespjatí. T. G. Masaryk by asi byl nad Vaší historickou zapomnětlivostí udiven. Škoda, že možná Váš dnešní článek ovlivnil nějaké menší školáky k tomu, aby historické konotace vzniku naší republiky nebrali příliš vážně.
Trochu si navíc pletete rok 1945 a 1948, ale to by bylo na delší debatu.
Zakončím slovy národního buditele Karla Havlíčka: “kdo se učí k slávě vlasti, ten je její chlouba, kdo si myslí, že dost umí, začíná být trouba.”
S pozdravem
P. Žáková
Dobrý den, také bych neřekla, že se něco udržuje jen ze setrvačnosti. To už by se totiž nemohly slavit ani Vánoce…
Jen bych si možná před sepisováním dalších sloupků zjistila víc informací, třeba jaký význam má svátek 17. listopadu (viz. události roku 1939).
S pozdravem J.V.
Dobrý den, vážené dámy,
děkuji vám oběma za příspěvky. Nevím, zda jsem vlastenec, po pravdě jsem o tom nikdy moc nepřemýšlel, ale pokud jím jsem, určitě nejsem fangličkář.
Ve svém sloupku reaguji na skutečnost, že Československo zaniklo 31. 12. 1992. Česká republika je jen jedním ze dvou nástupnických států. Mezinárodní právo v tomto ohledu hovoří jasně.
Znárodnění bank, dolů a velkého průmyslu bylo vyhlášeno 28. 10. 1945; ověřte si, paní Žáková, fakta dřív, než mi začnete dávat lekce z československé historie.
Hovořím-li, paní Jarmilo, o 17. listopadu jako o výročí listopadové revoluce, činím tak proto, že je dnes spojováno zejména s rokem 1989. To, že jsem v souvislosti s ním nezmínil rok 1939, neznamená, že o tomto smutném výročí nic nevím. Novinářský sloupek není vědeckou statí, jeho rozměry autorovi neumožňují rozepsat se o nějakém tématu ve všech jeho aspektech a nic takového ostatně není jeho cílem. Cílem je pobavit čtenáře a vyprokovovat ho k přemýšlení. To první se mi u vás zjevně nepovedlo.
S přáním všeho dobrého
Vážený pane Daneši, naprosto se ztotožňuji s názorem paní Žákové. Možná jste to myslel DOBŘE, ale Vaše názory postrádají logiku a věcnou správnost.
Zkuste raději toho recepčního než spisovatele.
S pozdravem
Hana Čížková
Paní Čížková, i Vám děkuji za příspěvek. Myslel jsem to dobře, ale dopadlo to špatně, nač ale plakat nad rozlitým mlékem? Logiku si v apatice ani v obchodě se smíšeným zbožím nekoupíš. Jinak toho recepčního jsem už zkusil a mám ty nejlepší výsledky.