Martin Daneš

Když loni 21. listopadu ukrajinský prezident Viktor Janukovyč vyhlásil, že nepodepíše asociační dohodu s Evropskou unií a místo toho přijme nabídku výhodného úvěru z Ruska, vypukly v hlavním městě Kyjevě masové  protesty. Navzdory předpokladům, že s nadcházejícími mrazy ustanou, nabíraly protivládní demonstrace na síle a z kyjevského Náměstí nezávislosti (ukrajinsky „Majdan Nězaléžnosti) se postupně rozšířily do dalších částí země, zejména na proevropský západ. Tzv. Euromajdan dnes představuje nejrozsáhlejší protivládní mobilizaci od vzniku nezávislé Ukrajiny v roce 1991.

Nevyzpytatelný prezident

Tváří v tvář hnutí trvajícímu už třetí měsíc střídá prezident protichůdné výroky a pokouší se všelijak manévrovat. Prosadil napřed přijetí zákonů tvrdě omezujících shromažďovací právo, následně je pod tlakem ulice nechal parlamentem zas odvolat. Ústy jemu oddaného premiéra Mykoly Azarova nejprve demonstrantům hrozil tvrdými postihy, načež téhož premiéra přinutil k demisi. Nikdo neví, co učiní prezident zítra… a možná ani on sám. Mimochodem v roce 2010 vyhrál Janukovyč prezidentské volby s příslibem prosadit sblížení země s Evropskou unií a loni na podzim učinil obrat o 180°. Netušil, co tím doma rozpoutá…

Část demonstrantů se uchyluje k násilnostem, hází zápalné lahve na policisty, útočí na vládní úřady a další instituce. Z obsazeného ministerstva spravedlnosti v Kyjevě se opoziční aktivisté stáhli teprve poté, co jim ministryně pohrozila výjimečným stavem. Příslušníci speciálních policejních jednotek Berkut ovšem nejsou žádní beránci. V dvacetistupňovém mrazu kropí dav vodními děly, střílí do něj puškami s gumovými projektily. Ještě horší než dění v ulicích je to, co se odehrává mimo ně. Nejaktivnější z demonstrantů mizí v lesích v okolí Kyjeva, kde je bijí a mučí. Počátkem února hlásila opozice nejméně sedm mrtvých a na čtyři desítky pohřešovaných. 

Šéfka opozice patří za mříže

Situace na Ukrajině je složitá. Stranu regionů prezidenta Janukovyče podporují hlavně rusky hovořící východ země a Krym většinově obývaný Rusy (k Rusku patřil až do roku 1954, kdy jej Nikita Chruščov „věnoval“ Ukrajině). Naproti tomu západ kolem Lvova, kolébky ukrajinské kultury, je naladěn výrazně protirusky. Ukrajinská politika tak čelí zadání pokusit se spojit nespojitelné a vzájemně smířit nesmiřitelné: proruský východ s proevropským západem.

Viktor Janukovyč má s masovými protesty proti své osobě nezapomenutelnou zkušenost. Poté, co byl v listopadu 2004 coby „korunní princ“ odstupujícího Leonida Kučmy vyhlášen vítězem prezidentských voleb proti kandidátu opozice Viktoru Juščenkovi, se začaly šířit zprávy o zmanipulovaném hlasování a kyjevské ulice zalil rozhořčený dav. Tzv. oranžová revoluce si nakonec vynutila opakování druhého kola voleb. Vyhrál Juščenko, a opozice se tak poprvé dostala k moci.

Naděje, jež do něho vkládali příznivci, Juščenko zklamal. Nedostál svého slibu sblížit Ukrajinu se Západem, byť ne zcela vlastní vinou. Hluboce se rozkmotřil s druhou z vůdčích figur revoluce, Julií Tymošenkovou, která se stala premiérkou. Podlehl rovněž opojení moci a nepotismem si nezadal se svými předchůdci; například jeho syn se těšil nebývalým výsadám.

V dalších prezidentských volbách v roce 2010 se Janukovyč dočkal a rozdělenou opozici porazil. Zatímco Juščenko v hlasování zcela propadl, Tymošenková se probojovala do druhého kola, v němž získala 45,5 procent hlasů. Nový prezident měl z mocné vůdkyně opozice strach. Už v prosinci se tak Tymošenková ocitla v domácím vězení a v říjnu 2011 byla za údajné zneužití moci odsouzena na sedm let nepodmíněně. 

Nejistota a hrozící rozpad země

Coby podmínku pro podpis asociační dohody s Ukrajinou si Evropská unie stanovila propuštění Tymošenkové na svobodu. Odmítnutím dohody zabil Janukovyč dvě mouchy jednou ranou: získal úvěr od ruského přítele Putina a charismatickou opoziční vůdkyni mohl ponechat za katrem.

S pouliční revoltou, jež se rozhořela v Kyjevě a na západě země fakticky vedla k odstavení vládní moci, se však situace změnila. Opozice bez jasného lídra (o tuhle pozici spolu soupeří Arsenij Jaceňuk s bývalým boxerem Vitalijem Kličkem) požaduje Janukovyčův odchod a vypsání předčasných prezidentských i parlamentních voleb. Všechny scénáře – od vyhlášení stanného práva až po vyhovění požadavkům demonstrantům – zůstávají otevřené.

Nad tím vším jako Damoklův meč visí hrozba rozdělení Ukrajiny na dvě části, po němž by se východ těsněji přimkl k Rusku a západ pokusil naplnit sen o integraci do Evropské unie.

Xantypa, 1. 3. 2014