Ironickým výsměchem si sympatie nezískáte; oddáváte-li se mu coby novinář, zaděláváte si na vážné problémy. Vyprávět o tom by mohli přeživší redaktoři pařížského listu Charlie Hebdo.

Přímý předchůdce Charlie Hebdo s názvem Hara-Kiri se pyšnil podtitulem hloupý a zlý časopis. I když redakce dozajista nesnila o rituální sebevraždě, cosi na ten způsob se jí nakonec spáchat podařilo. 1. listopadu 1970 při požáru tancovačky v Saint-Laurent-du-Pont zahynulo 146 mladých lidí a devátého ve svém venkovském sídle v Colombey-les-Deux-Églises skonal generál de Gaulle; neskonale hlubší dojetí, jež v médiích vyvolala druhá z obou událostí, popíchlo redakci k umístění prostého nápisu na titulní stranu: Tragický bál v Colombey – 1 mrtvý. Ministr vnitra nelenil a časopis zakázal.

Leč jeho tvůrci se nedali a – v narážce na Charlese de Gaulle – založili titul nový. V posledních letech budil vášně zobrazováním proroka Mohameda, zájem čtenářů však zvolna opadal a časopis se ocitl na pokraji krachu. Zlom nastal 7. ledna, kdy do redakce vtrhli dva zakuklenci s kalašnikovy a se jménen Alláha na rtech její osazenstvo zmasakrovali. O týden později se náklad pohybující se kolem několik desítek tisíc vyšvihl na sedm milionů; denně za rozbřesku se před kiosky po celé Francii tvoří fronty, a stále se nedaří uspokojit poptávku…

Nejeden vydavatel periodického tisku teď možná začne snít o masakru uvnitř vlastní redakce coby o poslední šanci, jak vytáhnout svůj titul z červených čísel.

Zkrácená verze vyšla v deníku Metro, 21. 1. 2015