Martin Daneš

Dostanete-li výpověď z firmy a položí-li se krátce nato i její vedení, nebudete jménem zaměstnavatele podnikat žádné zásadní kroky. Tohle pravidlo v politice, zdá se, neplatí. Exministryně kultury Alena Hanáková vydala sérii důležitých rozhodnutí ve chvíli, kdy byla v dvojí demisi: vlastní i celé Nečasovy vlády. Posvětila tehdy demolici Kozákova domu stojícího na rohu pražského Václavského náměstí a Opletalovy ulice a jeho nahrazení předimenzovanou skleněnou kostkou. Zdůvodnila to mimo jiné tím, že zahraniční investor zakoupil dům v „dobré víře“ (moci nakládat s pozemkem dle libosti).

Obdivuji víru nekulturní ministryně v trh bez přívlastků; kdyby jakýsi šejk skoupil část Václaváku, aby ji srovnal se zemí a na místě postavil žraločí akvárium, srazila by před ním poslušně paty, ohánějíc se dobrou vírou pouštního akvaristy…

V centru Paříže v posledních desetiletích domy nebourají, jen tam renovují ty staré. Pochopili, že o staletími vytvořený ráz přijde každé historické město jen jednou.

Ač se na rozdíl od Paříže celé historické jádro Prahy těší památkové ochraně UNESCO, demolice cenného Špačkova domu před dvaceti lety zde rozjela čilý stavební ruch. Míra vitrínizace (prosklení fasád) Karlem IV. založeného Nového města dosáhla meze, kdy stačí krůček k jeho proměně v parodii na londýnskou City.

Na sklo s ocelí se ovšem do Prahy nikdo dívat nejezdí. Korupcí páchnoucí vstřícnost zodpovědných činitelů developperům ohrožuje miliardové příjmy metropole z cestovního ruchu.

Deník Metro, 28. 8. 2013