Martin Daneš

Krátce po povodních stihlo Čechy zemětřesení. První obětí policejního zátahu proti kmotrům ODS se stala premiérova pravá ruka, jakýsi Dalík v sukních. Několik dní se pak Petr Nečas mrskal jako ryba na suchu, než pochopil, že to nemá cenu. Premiérovou demisí nastalo v mocenských kruzích zděšení: na koho po tomhle gestu slabosti vůči vyšetřovatelům přijde řada teď?

Vůdčí politici jinak poctivě hrají své role. Miroslav Kalousek káže: „Vraťme se k práci a řešme následky povodní“ (rozuměj: Policistům utrženým ze řetězu musíme zatnout tipec!). Bohuslav Sobotka trpělivě opakuje: „Jediným řešením jsou předčasné volby“ (rozuměj: Už abych byl tím premiérem!). Do toho zní pohoršený křik Miroslavy Němcové (rozuměj: Nerozumím ničemu!).

Jediným z vrcholných aktérů, který nasadil výraz hráče pokeru, je prezident. Miloš Zeman nehýří radami ani prognostickými soudy, jen čas od času utrousí cosi v tom smyslu, že situaci sleduje. O tom, k jakému řešení vládní krize se kloní, místo sebe nechává nahlas spekulovat poradce, hradního kancléře i premiéra v demisi.

Dobrý prognostik totiž pozná okamžik, kdy se má veškerých prognóz zdržet. Čeští politici dnes s mafiány žijí v takřka idylickém svazku. Jenomže policie a státní zastupitelství se emancipují, a tak nelze vyloučit, že ODS někoho navrhne na premiéra a zítra na něho vydají zatykač.

Mocipáni si spolu s Václavem Klausem oprávněně lámou hlavu nad tím, jak se rychle semknout a z rukou mužů v kuklách vrátit politiku do těch svých, špinavých.

Deník Metro, 19. 6. 2013