Martin Daneš 

Zhruba před patnácti lety přišel Václav Havel s pojmem blbá nálada. Pokoušel se jím popsat zklamání Čechů z politiky v době legendárních „Klausových balíčků“. Lidé tenkrát objevili, že balíček není vždy zabalen do barevného papíru a jeho obsah pro obdarovaného nemusí být lákavý. V následujících letech se hořké vládní balíčky staly běžným artiklem a premiér Topolánek se rozhodl lidem znechutit i tak nevinná slůvka jako batoh či ranec. Jaká je nálada veřejnosti dnes? Přívlastek blbá zavání eufemismem; nejblíže realitě bude asi termín pod psa.

Nekonečná řeka nářků účastníků internetových diskusních fór, slovní i fyzické napadání prominentních politiků, pravidelné protivládní demonstrace v Praze a jiných městech, to vše jsou projevy hluboké frustrace občanů zmítaných bezmocí. Ve volbách v roce 2010 volili změnu; dočkali se Topolánkovy vlády bez Topolánka. Z obavy ze zvyšování daní zkrouhli Paroubka; po zahřívacím kole v podobě „povodňové stokoruny“ jim Nečas ve jménu „rozpočtové odpovědnosti“ nadělil vyšší DPH a další zdražování potravin, léků, tepla, dopravy atp.

Politika je divadlo. V západních demokraciích vlády více či méně úspěšně namlouvají lidem, že jsou tu pro ně; ta Nečasova, že je tu pro rozpočet. Poslanci, kteří podporu současnému kabinetu zdůvodnili obavou z toho, aby se k moci nedostali komunisté, tím přiznali svůj strach z voličů. Do dvou let ale na sněmovní volby tak jako tak dojde a pak Chraň nás ruka Páně a zlý pryč!

Publikováno v deníku Metro, 21. 11. 2012