Martin Daneš  

Brno musí mít nějakou zvláštní auru. Nevím, jak se projevuje v každodenním životě, protože se s žádným Brňákem neznám, ale v politice občas vyraší v podobě strachu z neznáma a lpění na statu quo. Uskuteční-li v tom městě hlavní vládní strana svůj sjezd, znamená to, že vsadí na jistoty, i kdyby sama stála dva kroky nad propastí.

Delegáti kongresu ODS v neděli v Brně v roli stranického šéfa potvrdili premiéra Petra Nečase. Chtě nechtě jsem si při té zprávě vybavil sjezd jiné strany, tehdy vládní, dnes opoziční: 26. března 2005 delegáti sjezdu ČSSD pod Špilberkem na pozici stranického šéfa potvrdili premiéra Stanislava Grosse. Premiér tenkrát vězel až po uši v močůvce a koalice se mu rozpadala před očima. Není divu, když si od chudého strýce Vika nosil igelitky napěchované bankovkami a vyšlo najevo, že blízká přítelkyně jeho ženy, jistá Barková, provozuje pod Nuselákem nevěstinec.

Kdo by si za téhle situace na Grosse vsadil? Delegáti ČSSD tedy ano. Vyslovením důvěry předsedovi vlády vyslali signál, že upřednostňují zájmy státu před nestabilitou a chaosem. V čele vlády se však znovuzvolený šéf strany neohřál už ani měsíc a na nátlak koaličních partnerů, mezi nimiž hrál prim předseda KDU-ČSL Miroslav Kalousek, podal demisi.

Netvrdím, že by měl Nečas mnoho společného s bývalým šéfem ČSSD. Na druhou stranu se ptám: Co pudí delegáty vládních stran v Brně k poskytování umělého dýchání premiérům, kteří melou z posledního?

 

Publikováno v deníku Metro, 7. 11. 2012