Kariéru zpěváka hip-hopu rozjel Abdel-Mažíd Abdel Bary, 23letý Brit egyptského původu, pod uměleckým pseudonymem L Jinny. Jeho písně zaujaly televizi BBC natolik, že jich pár odvysílala. Koncem loňského roku pověsil náhle L Jinny hudbu na hřebík a odjel do Sýrie bojovat po boku tamních džihádistů proti režimu Bašára-al-Asada. Podle britských vyšetřovatelů je s nejvyšší pravděpodobností právě on zahaleným mužem z videa znáznorňujícího „popravu“ amerického novináře Jamese Foleyho v půli srpna kdesi uprostřed syrských plání.

Záznam, na němž klečícímu muži v oranžovém mundúru zajatce z Guantánama podřežou krk, se od té doby dočkal dvou děsivých repríz: dle takřka identického scénáře byli postupně zavražděni americký žurnalista Steven Sotloff a britský humanitární pracovník David Haines.

Islámský stát, teroristické uskupení ovládnuvší významnou část Sýrie a Iráku, tím chce šokovat svět a odradit Washington a Londýn od náletů na své jednotky. Nepokrytým zobrazováním krutého násilí, jehož se dopouští na civilistech, se pokouší šířit paniku.

Z rappera fanatickým vrahem

I když totožnost samozvaného popravčího figurujícího ve všech třech videích nebyla dosud nezvratně prokázána, to, že se z Baryho vrah stal, je přibližně jisté. Krátce před zveřejněním videa s vraždou Jamese Foleyho se na Twitteru chlubil fotografii, kde drží bednu s uřezanou hlavu, s připojenou „vtipnou“ legendou: Užívám si s kámošem, respektive s tím, co z něho zbylo.

Co proměnilo mladého britského rappera v hrdlořeza? Stopa vede k jeho otci Adelu Abdelu Barymu, Egypťanovi z vedení britské odnože Al-Kájdy. Coby podezřelý ze zosnování bombových útoků proti americkým ambasádám ve východní Africe byl od roku 1999 ve Velké Británii vězněn a v roce 2012 vypovězen do Spojených států. Soudní proces s ním by měl začít na podzim.

Syn vyrůstal s matkou a mnoha sourozenci v nelehkých sociálních podmínkách přistěhovaleckých západních předměstí Londýna. Potýkal se s drogami a hledal životní směr. Svůj vzor nakonec našel v otci, jehož pravidelně navštěvoval ve vězení. V jedné ze svých písní zpíval: „Dej mi hrdost a sílu mého otce!“

Poté, co v Sýrii získala navrch islamistická větev povstalců proti diktátoru Asadovi, rozhodl se L Jinny „opustit vše ve jménu Alláha“, odcestoval na Střední východ a připojil se k džihádistům z Al-Kájdy. Později přešel na stranu ještě krvelačnějších – a na válečném poli úspěšnějších – bojovníků z Islámského státu. Proměna z rappera ve vraha byla završena.

Useknutá hlava coby dětská hračka

Případů, kdy muslimští teroristé svedli na zcestí vlastní potomky, bychom jistě našli vícero. Když v Austrálii žijící Khaled Sharrouf odjel loni do Sýrie bojovat po boku islamistů, vzal s sebou své tři syny. Na svém twitterovém účtu pak mimo jiné zveřejnil fotografii sedmiletého syna držícího oběma rukama za vlasy uříznutou hlavu muže s tímto komentářem: Tohle je můj chlapec.

V reakci na zveřejnění snímku odsoudil tamní premiér Tony Abbott „odporný, barbarský čin“ a ministr obrany vzápětí nabídl Washingtonu součinnost při jeho protiteroristickém tažení.

Informace o stovkách mladých mužů ze Západu, kteří bojují v řadách Islámského státu, nahánější strach. Většina z nich je původem z muslimských zemí, leč zdaleka ne všichni… Odlišné kulturní kořeny a ztížené životní podmínky, jaké mají přistěhovalci, tak zdaleka nemohou být jediným spouštědlem časované nálože v hlavách těchto lidí.

S Ruskem proti globalizaci

Při hledání řešení rébusu cosi naznačí zpráva z jiné části světa, kde zuří válka: jihovýchodní Ukrajiny. Ruská agentura Ria Novosti zveřejnila 21. srpna interview s jedním ze čtyř Francouzů, kteří nedávno dorazili do Doněcka bojovat na straně proruských separatistů. Interviewaný muž jménem Guillaume vydávající se za politického dobrovolníka mimo jiné řekl:

Měli byste pochopit, o co ve třetí světové válce jde. Vše začalo v Libyi, pak se to rozšířilo do Sýrie a teď zasáhlo Donbas. Rusko je… takřka jedinou zemí, která se postavila silám mezinárodní globalizace… Jsme tu proto, abychom Rusku pomohli v tomhle boji.

Třebaže zmíněný rozhovor zjevně zapadá do ruské propagandistické kampaně spojené s východoukrajinským konfliktem, najdeme v Guillaumově zmateném diskursu stopy krize, do níž v novém století zabředly západní demokracie. Pocit vyvržení a frustrace z toho, že nemohu nic ovlivnit, se u někoho sublimovala v paranoidní představu o ovládání planety hrstkou lidí z tajné centrály. Vláda ve Washingtonu jí má sloužit za převodovou páku. Všechny způsoby boje proti ní jsou dobré…

O tom, jaká rizika obnáší tahleta víra, svědčí skutečnost, že jsou někteří mladí lidé ze Západu ochotni odjet daleko na východ, aby proti Západu bojovali se zbraní v ruce.

Xantypa, 1. 10. 2014