Už jste někdy byli ve versaillském parku… počkejte, nepřerušujte mě, vím, že většina z vás tam byla, někteří několikrát, vy zvídavější jste si navíc zakoupili průvodce a v historických reáliích byste mě strčili do kapsy. Takže znovu: už jste byli ve versaillském parku v neděli po ránu? Že ne? Nevadí, já ano a rád se s vámi o ten zážitek podělím.

Ubytovala se v našem hotelu starší dáma z Ruska. Její důstojné způsoby a plavná gesta ve mně vzbudily zvědavost. Napadlo mě, že pochází z nějaké vzdálené odnože Romanovců a do Versailles se přijela podívat, jak si před pár sty let žili Bourboni. Vyhledal jsem si její rezervační listinu a s údivem četl: 50 let CCCP, Ufa.

„Proboha, co je tohleto za spolek?“ hrklo ve mně. V době, kdy se Vladimír Putin pokouší vykřesat z prachu zašlou slávu Sovětského svazu, nezaváněl mi ten název ničím dobrým. Exbolševická nomenklatura hradí svým zasloužilým členům poznávací cestu Evropou… Co vám mám povídat: ta dáma – vlastně soudružka – se mi v tu chvíli docela zprotivila.

Sovětský svaz se ovšem nedožil padesáti, nýbrž bez jednoho roku celých sedmdesáti let. Co tohle označení vlastně znamená? Dodal jsem si odvahy a nakonec se té rudé lady přímo zeptal. Vysvětlila mi, že 50 let CCCP je název ulice, v níž bydlí. Dodala, že v jejím městě zůstaly všechny staré názvy beze změny, což má tu výhodu, že v místě, kde dlouhá léta žije, člověk neztrácí orientaci.

Ulevilo se mi a na paní z ulice 50 let Sovětského svazu (nejspíš žije na nějakém sídlišti zkraje 70. let) ve městě pod Uralem vybafl pár vět v ruštině; až do té chvíle jsem k ní hovořil důsledně anglicky. Rozjasnila se jí tvář a podotkla, že znalost ruštiny umožňuje dostat se ke skvělé literatuře v originále. Tak dobře na tom v ruštině nejsem, ale aspoň vím, že má naše Ruska blíž k Puškinovi a Gogolovi než Brežněvovi a Putinovi.


Zkrácená verze vyšla v deníku Metro, 1. 10. 2014