Předsedovi vlády, která po půlročním běsnění Rusnokova hurákabinetu znovu získala důvěru sněmovny, se sluší popřát mnoho zdaru. Na adresu muže, jemuž se podařilo uhrát první bod v tichém duelu s prezidentem Zemanem, si v převlečení za dobrou sudičku navíc dovolím připojit několik konkrétních přání:

1. Aby se prezident smířil se svou novou rolí přímo voleného kladeče věnců.

2. Aby se Hašek stáhl domů na jižní Moravu a Tejc zjistil, že byl současný premiér vlastně vždy jeho srdci bližší.

3. Aby ho za šéfa uznal i Babiš, který posledních dvacet let nedělal nic jiného, než že rozdával příkazy.

4. Aby se Bělobrádek nerozpomněl na starý lidovecký trik a nepasoval se na vůdce opozice uvnitř koalice.

5. Aby vyřešil kvadraturu kruhu obsaženou ve vládním programu a coby první státník v historii snižoval daně a zvyšoval vládní výdaje za současného poklesu rozpočtového deficitu.

6. Aby mu vláda vydržela pohromadě po celých 3 a ¾ roku, jež zbývají do dalších řádných voleb, jakkoli se to zdá nadlidským úkolem.

7. V neposlední řadě bych premiérovi přál, aby nepodlehl paroubkovsko-topolánkovsko-nečasovskému syndromu a ženu, po jejímž boku nastoupil do úřadu, zakrátko nevyměnil za jinou, mladší (?) a atraktivnější (??). Naštěstí je mu o něco méně než jeho třem předchůdcům a zatím si nepotřebuje dokazovat, že je stále mužem. Ač mu přeji jen to nejlepší, je tím pádem vysoce pravděpodobné, že v době, kdy na něj přijde druhá míza, premiérem už dávno nebude…

Deník Metro, 19 2. 2014