Martin Daneš

Vskutku dojemnou starost o nás nezadané chová vedení pražského dopravního podniku. Našemu seznamování zamýšlí speciálně vyčlenit jeden z vagónů metra, kde nebudeme muset čelit pohoršeným pohledům již spárovaných spoluobčanů.

Sbohem, nedělní čaje a diskotéky v odlehlých předměstských kulturácích, jejichž návštěvníci pod důstojným výrazem v tváři ukrývají stud: Bože, jak hluboko jsem klesl(a)! Sbohem, internetové seznamky, kde vzplanete raz dva pro někoho, o koho byste v reálu nezavadili okem. Metrem jezdí v Praze kdekdo, pročež místo vysedávání doma před televizorem jezděme i my, ve vyhrazeném voze sem a tam, z konečné na konečnou, trpělivě, dokud se na nás neusměje ta pravá (ten pravý)…

Nepůjde tu ovšem o první iniciativu dopravního podniku ve prospěch osamělých Pražanů. Plíživým prodlužováním intervalů mezi spoji nám v posledních letech nabízí cosi, co odborná terminologie nazývou hardseznamkou. Když vlak brzdí v přestupní stanici a vy stojíte ve voze u protilehlých dveří, dbejte na to, abyste se dřív, než se sem otevřenými dveřmi z nástupiště vyvalí dav, k němu nastavili stranou, již preferujete k fyzickému kontaktu. O vteřinu později už nebudete s to změnit pozici vůči vůdci smečky, pevně přimknutému k vašemu pozadí (popředí).

Tvrzení, že má snad ubírání spojů jakousi souvislost s vyváděním finančních prostředků na Panenské ostrovy, se musím jen smát. Dobře vím, že otcové DPHMP ve skutečnosti mysleli na nás, jimž tolik chybí hřejivé lidské teplo a doteky!

Deník Metro, 25. 9. 2013