Mladí autoři klepou starou rohožku

Vyhodnocení sloupkařské soutěže z deníku Metro. Na rozdíl od internetového románu psaného pod vedením populárního spisovatele neprovázela sloupkařskou soutěž, již jsem – jakoby mimochodem – vyhlásil ve sloupku publikovaném 2. září v deníku Metro, žádná publicita ani příslib tučné finanční odměny.

O to příjemněji mě překvapila čtenářská odezva na ni. Souběžně s tím, jak se má e-mailová schránka plnila novými texty, docházelo mi, jaký závazek jsem na sebe příslibem vybrat nejlepšího sloupkaře vzal. Vycouvat bylo ale už pozdě. Při výběru vítěze jsem, vedle čistě subjektivních kritérií (líbí/nelíbí), aplikoval i dvě objektivní, určená zadáním soutěže. Sloupek měl vycházet z úvodního odstavce zveřejněného v mém článku a navazovat na něj. Ty, kdo můj výkop ignorovali a zamýšleli se třeba nad problémem ženské obezity či holubího trusu, jsem z klání rovnou vyřadil. Druhým takovým kritériem bylo omezení rozsahu textu na 1500 znaků. Novinářská profese má svá pevná pravidla: má-li článek o sto znaků více, než bylo ujednáno, lze jej ještě do vymezeného prostoru na stránce nějak napresovat, 500 znaků navíc ale už znamená, že jej kdosi v redakci (za předpokladu, že jej neodloží k ledu) bude muset zkrátit. A to si, milí autoři, pište, že z něj vyřadí zrovna tu pasáž, kterou jste vy považovali za zlatý hřeb vašeho textu!

Sloupkař musí mít dar stručnosti, umět jít bez zbytečných odboček a kudrlinek rovnou k podstatě věci; „trámoví“ textu má být lehko rozeznatelné. Na základě těchto měřítek – svižnosti a jednoduchého, čtivého jazyka – jsem mimochodem též vybral vítěze.

Třebaže psaný subjektivně, zůstává sloupek coby novinářský žánr úzce spjat s realitou, není nebo nemá být dílem čisté fikce. Většina přispěvatelů popouštěla notně uzdu své fantazii a jejich texty připomínaly spíše krátké povídky. Tady jsem mhouřil obě oči, nezbylo mi totiž než uznat, že jste to vzhledem k mému zadání (sousedka – rohožka) neměli dvakrát snadné.

Přečtěte si, níže, tři sloupky finálové selekce, mezi nimiž jsem vybíral ten vítězný (jako jeden z mála byl opatřen i titulkem: Blahodárná metlička). Pokud máte jiného favorita, nebo se s mým výběrem naopak ztotožňujete, napište, jsem na vaše názory zvědav. 

Vítěz – respektive vítězka – se může těšit na odměnu; nikoli, pravda, na svazky bankovek jako výherci soutěže zaštiťované známým spisovatelem, „nad výdělkem“ však – věřme – nespláče. 

PS: Až po dokončení tohoto textu jsem se dozvěděl, že dvěma ze tří finalistů včetně vítězné autorky je 18 či méně; možná je nejvyšší čas pomýšlet na vyhlášení „Superstar pro psavce“.

Metro, 15. 9. 2009