Pavel Bušta, ještě nedávno gymnazista, nyní snad už vysokoškolák, ve sbírce sedmnácti dějově paralelně seřazených povídek nazvané Expres Praha Radotín (stran 173, cena 199 Kč) rekapituluje zážitky a postřehy chlapce až po jeho proměnu v mladého muže. První věta celé knihy: „Vybavuji si to, jako by to bylo dnes.“ A závěrem končí: „Toho dne jsem si uvědomil, že svůj Radotín – ač bez náměstí – bych za Zbraslav nevyměnil.“
V Radotíně bydlí, žije, odtud denně odjížděl do školy. V Radotíně (nomen omen) prožíval skoro každé své „první“: překvapení malého dítěte při setkání s transvestitou – homosexuálem přezdívaným Květinový úchyl, první cigareta, opička, milování, hudební vystoupení, joint, také poznání bezdomovců a bezdomovectví (naštěstí nikoliv na sobě, ale v rodném městě a na Smíchovském nádraží) a atmosféru psychiatrické léčebny při návštěvě své známé dívky, pacientky Zuzany.
Jak je vidět, vjemy a zkušenosti, jež se mu postupně vrývají do paměti, nejsou zrovna nejradostnější. Na str. 20 píše: „Vím, že to ode mne může znít trochu nadneseně, ale začínám pozorovat, jak stárnu. Že se věci kolem mne překotně mění a střídají je nové. A že je všechno rychlejší a povrchnější. Nemám strach z budoucnosti.“
Nemá proč jej mít. Dobré rodinné zázemí, bez stresu, nepropadá depresím. Nechybí mu smysl pro humor tam, kde je na místě, ani soucit a charitativní chování úměrné jeho věku. Mladý muž zrající od nerudovského figurkáře v nadějného spisovatele, jemuž „vše lidské bude blízké“.
Irena Zítková, Týdeník Knihy, 10. 11. 2011
Skvělý pohled do světa dnešního puberťáka s takovou mírou sebereflexe a sarkasmu, že vás to prostě dostane. Pohodové čtení s postřehy ze života a přirovnáními, která vás rozesmějí i když nechcete. Pokud máte alespoň špetku smyslu pro humor, tak vám to za to určitě stojí si knihu pořídit..Dá se přečíst na jeden zátah a bude vám líto, že končí..
Po dlouhé době jsem byla schopna přečíst celou knihu naráz, a to prvotinu Pavla Bušty Expres Praha – Radotín. Byla jsem překvapena, kolik postřehů autor předvedl u zdánlivě bezvýznamných událostí. S humorem vylíčil běžné zážitky, které běžný pozorovatel téměř nevnímá. Jeho literární styl je naprosto dokonalý a u nás ojedinělý. Tyto vlastnosti svědčí o mimořádném nadání a duševní vyzrálosti. Jen více takových autorů!
Líbo, opravdu děkuji. Nevím, co víc si mohu přát, než aby čtenář strávil s mou knihou několik příjemných chvilek. A věřte, z Vašich pochval se mi červenají i kabely od modemu.
Při mém setkání s velmi sečtělým kamarádem jsem dostal tip na tuto hezky napsanou knihu, která mě jistě pobaví a udělá radost. Přiznám se, že jsem tomu nevěřil, slovo RADOTÍN ve mně – z důvodů, o nichž se tu nebudu rozepisovat – vzbuzovalo nepříjemné pocity. Dalo by se říci, že mi to slovo evokuje jeden velký průser. Přes podezření, že půjde o další marketingovou bublinu z pera mladíka, kterému po tatínkově zásahu vyšla protekční knížka, jsem to riskl a knihu zakoupil. Už cestou z knihkupectví mi to nedalo a knihu jsem začal číst. Při jízdě prostředkem MHD jsem ztratil pojem o čase a při otáčení stránek se mi na tváři úsměvy a nejrůznější úšklebky střídaly s nekontrolovatelnými výbuchy smíchu. Proto poté, co jedné naší rodinné známé milující beletrii doktoři vyslovili diagnózu spojenou s rizikem, že do čtrnácti dnů zemře, jsem při návštěvě u ní neváhal na stolku nenápadně zapomenout knihu Expres Praha-Radotín. A jaké bylo mé překvapení, když jsem ji při další návštěvě překvapil nad tou knihou se širokým úsměvem na rtech. Život píše neuvěřitelné příběhy. Je jen pár vyvolených z nás tady na zemi, kteří dokáží popsat život tak syrově realisticky jako Pavel Bušta. K tomu s humorným nadhledem, jenž se jako virus přenese na každého, kdo si jeho povídky přečte.
Opravdu nevím, zda naše rodinná známá svůj pomyslný expres ještě stihne, s jistotou ale tvrdím, že je obdivuhodné, je-li někdo nadán mocí proměnit dům smutku v místo, kde zní smích.
velice děkuji za Váš obsáhlý komentář. Mrzí mě, že ve Vás slovo “Radotín” vyvolává negativní pocity, ale což – chápu to, sám z osobních důvodů nemám rád některá místa, která jiní vnímají neutrálně.
Ohledně Expresu – moc mě těší, že Vás četba bavila. A pokud moje kniha potěšila i Vaši známou, nacházející se v tak složité situaci, nemohu být snad šťastnější. Doufám, že se její zdravotní stav co nevidět zlepší, pokud se s ní v dohledné době uvidíte, pozdravujte ji a vyřiďte jí, že na ni myslím.
Ahoj Pavle,
jedním slovem – bravo!
Ty si mě ze základky sice očividně nepamatuješ, ale já tebe jo… Tím spíš oceňuji tvé povídky radotínské. Vidíš tenhle smrdutý kus světa způsobem, jakým to zapšklí dospělí zkrátka neumí, a já moc doufám, že tuhle schopnost nikdy neztratíš. Jen mi vysvětli jednu věc: jaktože ta knížka nemá věnování?!
P.S. Přeji hodně štěstí při studiu češtiny, na to já odvahu neměla a tak trochu ti teď závidím… : )
Nemýlím se, když si myslím, že jsi Bětka? Já si tě taky pamatuju, leč pokud jsem se někdy poslední dobou viděli (třeba v Radotíně), asi jsem tě nepoznal – schopnost rozeznávat obličeje ze základky jsem bohužel už dávno ztratil.
S věnováním je to složité. Asi jsem měl lidí pro věnování tolik, že jsem nevěděl, koho vybrat:-) Tak snad příště, pokud nějaké příště bude.
Každopádně jsem vážně rád, že ses tady zastavila a věnovala čas sepsání komentáře.
P.S.: S tím studiem češtiny to nebude moc horký Ale to je na dlouhé povídání…
V Mladé frontě vyšla debutová kniha českého autora Pavla Bušty: Expres Praha Radotín. V celkem 17 povídkách knihy ukazuje svůj názor na dnešní svět. Nebere si servítky, chová se tak, jak je podle něj správné.
V sedmnácti povídkách, ze kterých se kniha skládá, se zajímavým způsobem mísí minulost s přítomností a budoucností, ale i představy a sny Buštova literárního já. Jeho pohled na svět zná snad každý středoškolák a příhody, jež hrdina prožívá, mohou zkomplikovat život každému z nás.
Hlavní hrdina Petr má svůj vlastní názor na život. Proč by se měl podřizovat všeobecně uznávaným pravidlům? Co se stane, když bude provokovat a schválně udělá něco jinak než jeho okolí? Někdy se ve vážných situacích chová tak bezstarostně, jako by se ho ani netýkaly, jindy zvážní a psychicky zestárne. Pak čtenáře čekají úvahy o životě, víře a každodenních problémech, které by patřily spíše do tvorby dospělejšího autora, a přitom si zachovává svůj nadhled a chuť provokovat kohokoli a kdykoli.
Děj se neodehrává v jednom prostředí. Začne při vyučování v radotínské základní škole, ale zanedlouho se přesune do místních hospod i do Prahy. K dojíždění do školy samozřejmě patří nekonečné cesty a v dopravním prostředku nejednou dojde k osudovým setkáním. Co se stane, když Petr potká svého spolužáka ze ZŠ a první lásku? Jak se mu bude cestovat se stařenkou, které jako dítě „ublížil“? A bude pomsta opravdu tak sladká, jak se říká?
Konzervativnější čtenáři asi nebudou z knihy příliš nadšení. Děj se jenom hemží nadávkami, drogami a sexem, zkrátka věcmi, které by k mládeži neměly patřit. Některé kapitoly jsou zvrhlejší než ostatní a občas až skoro kacířské. Co by mohly dát mladým úvahy o Bibli? Kniha není nijak omezená věkem, takže si v ní každý určitě najde to své. Autor se odváží rýpat do světově uznávaných umělců, českých filmů i bavičů. Jeho humor je někdy značně krutý, na druhou stranu ukazuje názory poměrně početné skupiny lidí.
Expres Praha Radotín je úžasně čtivý román a autor se v něm nebál poodkrýt veřejnosti svoje myšlenky. Je originální a zároveň chápavý. Co jiného by si čtenář mohl přát?
Pavel Bušta, ještě nedávno gymnazista, nyní snad už vysokoškolák, ve sbírce sedmnácti dějově paralelně seřazených povídek nazvané Expres Praha Radotín (stran 173, cena 199 Kč) rekapituluje zážitky a postřehy chlapce až po jeho proměnu v mladého muže. První věta celé knihy: „Vybavuji si to, jako by to bylo dnes.“ A závěrem končí: „Toho dne jsem si uvědomil, že svůj Radotín – ač bez náměstí – bych za Zbraslav nevyměnil.“
V Radotíně bydlí, žije, odtud denně odjížděl do školy. V Radotíně (nomen omen) prožíval skoro každé své „první“: překvapení malého dítěte při setkání s transvestitou – homosexuálem přezdívaným Květinový úchyl, první cigareta, opička, milování, hudební vystoupení, joint, také poznání bezdomovců a bezdomovectví (naštěstí nikoliv na sobě, ale v rodném městě a na Smíchovském nádraží) a atmosféru psychiatrické léčebny při návštěvě své známé dívky, pacientky Zuzany.
Jak je vidět, vjemy a zkušenosti, jež se mu postupně vrývají do paměti, nejsou zrovna nejradostnější. Na str. 20 píše: „Vím, že to ode mne může znít trochu nadneseně, ale začínám pozorovat, jak stárnu. Že se věci kolem mne překotně mění a střídají je nové. A že je všechno rychlejší a povrchnější. Nemám strach z budoucnosti.“
Nemá proč jej mít. Dobré rodinné zázemí, bez stresu, nepropadá depresím. Nechybí mu smysl pro humor tam, kde je na místě, ani soucit a charitativní chování úměrné jeho věku. Mladý muž zrající od nerudovského figurkáře v nadějného spisovatele, jemuž „vše lidské bude blízké“.
Irena Zítková, Týdeník Knihy, 10. 11. 2011
Skvělý pohled do světa dnešního puberťáka s takovou mírou sebereflexe a sarkasmu, že vás to prostě dostane. Pohodové čtení s postřehy ze života a přirovnáními, která vás rozesmějí i když nechcete. Pokud máte alespoň špetku smyslu pro humor, tak vám to za to určitě stojí si knihu pořídit..Dá se přečíst na jeden zátah a bude vám líto, že končí..
Po dlouhé době jsem byla schopna přečíst celou knihu naráz, a to prvotinu Pavla Bušty Expres Praha – Radotín. Byla jsem překvapena, kolik postřehů autor předvedl u zdánlivě bezvýznamných událostí. S humorem vylíčil běžné zážitky, které běžný pozorovatel téměř nevnímá. Jeho literární styl je naprosto dokonalý a u nás ojedinělý. Tyto vlastnosti svědčí o mimořádném nadání a duševní vyzrálosti. Jen více takových autorů!
Leelo, díky, taková slova opravdu potěší…
Líbo, opravdu děkuji. Nevím, co víc si mohu přát, než aby čtenář strávil s mou knihou několik příjemných chvilek. A věřte, z Vašich pochval se mi červenají i kabely od modemu.
Při mém setkání s velmi sečtělým kamarádem jsem dostal tip na tuto hezky napsanou knihu, která mě jistě pobaví a udělá radost. Přiznám se, že jsem tomu nevěřil, slovo RADOTÍN ve mně – z důvodů, o nichž se tu nebudu rozepisovat – vzbuzovalo nepříjemné pocity. Dalo by se říci, že mi to slovo evokuje jeden velký průser. Přes podezření, že půjde o další marketingovou bublinu z pera mladíka, kterému po tatínkově zásahu vyšla protekční knížka, jsem to riskl a knihu zakoupil. Už cestou z knihkupectví mi to nedalo a knihu jsem začal číst. Při jízdě prostředkem MHD jsem ztratil pojem o čase a při otáčení stránek se mi na tváři úsměvy a nejrůznější úšklebky střídaly s nekontrolovatelnými výbuchy smíchu. Proto poté, co jedné naší rodinné známé milující beletrii doktoři vyslovili diagnózu spojenou s rizikem, že do čtrnácti dnů zemře, jsem při návštěvě u ní neváhal na stolku nenápadně zapomenout knihu Expres Praha-Radotín. A jaké bylo mé překvapení, když jsem ji při další návštěvě překvapil nad tou knihou se širokým úsměvem na rtech. Život píše neuvěřitelné příběhy. Je jen pár vyvolených z nás tady na zemi, kteří dokáží popsat život tak syrově realisticky jako Pavel Bušta. K tomu s humorným nadhledem, jenž se jako virus přenese na každého, kdo si jeho povídky přečte.
Opravdu nevím, zda naše rodinná známá svůj pomyslný expres ještě stihne, s jistotou ale tvrdím, že je obdivuhodné, je-li někdo nadán mocí proměnit dům smutku v místo, kde zní smích.
Vladimire,
velice děkuji za Váš obsáhlý komentář. Mrzí mě, že ve Vás slovo “Radotín” vyvolává negativní pocity, ale což – chápu to, sám z osobních důvodů nemám rád některá místa, která jiní vnímají neutrálně.
Ohledně Expresu – moc mě těší, že Vás četba bavila. A pokud moje kniha potěšila i Vaši známou, nacházející se v tak složité situaci, nemohu být snad šťastnější. Doufám, že se její zdravotní stav co nevidět zlepší, pokud se s ní v dohledné době uvidíte, pozdravujte ji a vyřiďte jí, že na ni myslím.
Tak ještě jednou díky za Váš čas.
S pozdravem
Pavel Bušta
Ahoj Pavle,
jedním slovem – bravo!
Ty si mě ze základky sice očividně nepamatuješ, ale já tebe jo… Tím spíš oceňuji tvé povídky radotínské. Vidíš tenhle smrdutý kus světa způsobem, jakým to zapšklí dospělí zkrátka neumí, a já moc doufám, že tuhle schopnost nikdy neztratíš. Jen mi vysvětli jednu věc: jaktože ta knížka nemá věnování?!
P.S. Přeji hodně štěstí při studiu češtiny, na to já odvahu neměla a tak trochu ti teď závidím… : )
Díky moc!
Nemýlím se, když si myslím, že jsi Bětka? Já si tě taky pamatuju, leč pokud jsem se někdy poslední dobou viděli (třeba v Radotíně), asi jsem tě nepoznal – schopnost rozeznávat obličeje ze základky jsem bohužel už dávno ztratil.
S věnováním je to složité. Asi jsem měl lidí pro věnování tolik, že jsem nevěděl, koho vybrat:-) Tak snad příště, pokud nějaké příště bude.
Každopádně jsem vážně rád, že ses tady zastavila a věnovala čas sepsání komentáře.
P.S.: S tím studiem češtiny to nebude moc horký
Ale to je na dlouhé povídání…
V Mladé frontě vyšla debutová kniha českého autora Pavla Bušty: Expres Praha Radotín. V celkem 17 povídkách knihy ukazuje svůj názor na dnešní svět. Nebere si servítky, chová se tak, jak je podle něj správné.
V sedmnácti povídkách, ze kterých se kniha skládá, se zajímavým způsobem mísí minulost s přítomností a budoucností, ale i představy a sny Buštova literárního já. Jeho pohled na svět zná snad každý středoškolák a příhody, jež hrdina prožívá, mohou zkomplikovat život každému z nás.
Hlavní hrdina Petr má svůj vlastní názor na život. Proč by se měl podřizovat všeobecně uznávaným pravidlům? Co se stane, když bude provokovat a schválně udělá něco jinak než jeho okolí? Někdy se ve vážných situacích chová tak bezstarostně, jako by se ho ani netýkaly, jindy zvážní a psychicky zestárne. Pak čtenáře čekají úvahy o životě, víře a každodenních problémech, které by patřily spíše do tvorby dospělejšího autora, a přitom si zachovává svůj nadhled a chuť provokovat kohokoli a kdykoli.
Děj se neodehrává v jednom prostředí. Začne při vyučování v radotínské základní škole, ale zanedlouho se přesune do místních hospod i do Prahy. K dojíždění do školy samozřejmě patří nekonečné cesty a v dopravním prostředku nejednou dojde k osudovým setkáním. Co se stane, když Petr potká svého spolužáka ze ZŠ a první lásku? Jak se mu bude cestovat se stařenkou, které jako dítě „ublížil“? A bude pomsta opravdu tak sladká, jak se říká?
Konzervativnější čtenáři asi nebudou z knihy příliš nadšení. Děj se jenom hemží nadávkami, drogami a sexem, zkrátka věcmi, které by k mládeži neměly patřit. Některé kapitoly jsou zvrhlejší než ostatní a občas až skoro kacířské. Co by mohly dát mladým úvahy o Bibli? Kniha není nijak omezená věkem, takže si v ní každý určitě najde to své. Autor se odváží rýpat do světově uznávaných umělců, českých filmů i bavičů. Jeho humor je někdy značně krutý, na druhou stranu ukazuje názory poměrně početné skupiny lidí.
Expres Praha Radotín je úžasně čtivý román a autor se v něm nebál poodkrýt veřejnosti svoje myšlenky. Je originální a zároveň chápavý. Co jiného by si čtenář mohl přát?
Lenka Martinková, portál http://www.vaseliteratura.cz, 26.12.2011