Pavel Bušta
„Narodil jsem se 18. 11. 1991 v Praze. Literatura do mého života zasáhla poprvé v sedmi letech: o prázdninách v Jižních Čechách mě přepadla potřeba zveršovat mé hluboké city ke spolužačce Elišce. Dokonce jsem básně i odeslal, leč prav-děpodobně vinou jejích kvalit mi byl odpovědí pouhý pozdravný dopis. V následujících letech jsem ob-čas něco sepsal, ale během mého pubertálního období (rozuměj, pubertálnějšího než dnes) jsem byl až příliš zaneprázdněn hledáním identity – nutno podotknout, že většinou bez valných úspě-chů. V současné době studuji třetí ročník Gym-názia Jana Nerudy v Praze. Intenzivněji se psaní věnuji zhruba rok, soustředím se převážně na prózu. Během této doby se mi povedlo dosáhnout zveřejnění mých článků v novinách (MF Dnes) či povídek v časopisech (Hell).“
Čtěte také: Blog Pavla Bušty
RADOTÍNSKÉ POVÍDKY
KLASIKA: Ve středu jsem přijel ze školy o půl jedné. Věnoval jsem za tuto možnost malé nevyřčené poděkování naší hypo-chondrické učitelce, kterou sklátí i jemný poryv větru, a vkro-čil do svého rodného domu. Největší blaho ze všeho však by-lo, že v tento čas doma nepobýval…
—
ON TAM VÁŽNĚ BYL: Když jsem byl pouhý zárodek mého dnešního já, chodil jsem – lépe řečeno byl jsem nucen chodit – do radotínské školky. V té době jsem to tam opravdu neměl rád, avšak kdybyste se mě zeptali proč, nedokázal bych vám dát racionální odpověď…—
NEJVĚTŠÍ KRIMINÁLNÍ KAUZA DOLNÍHO POBEROUNÍ: Vrcho-lem vzrušení na radotínské policejní služebně vždy bylo, když někdo z policistů hrajících ve službě pokr dostal do ruky kar-ty, které tvořily postupku. No dobrá, ale vždyť třeba královská postupka má vyšší hodnotu než…
—
—
Kontaktujte autora
