Pavel Bušta
„Narodil jsem se 18. 11. 1991 v Praze. Literatura do mého života zasáhla poprvé v sedmi letech: o prázdninách v Jižních Čechách mě přepadla potřeba zveršovat mé hluboké city ke spolužačce Elišce. Dokonce jsem básně i odeslal, leč prav-děpodobně vinou jejích kvalit mi byl odpovědí pouhý pozdravný dopis. V následujících letech jsem ob-čas něco sepsal, ale během mého pubertálního období (rozuměj, pubertálnějšího než dnes) jsem byl až příliš zaneprázdněn hledáním identity – nutno podotknout, že většinou bez valných úspě-chů. V současné době studuji na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze. Psaní se intenzivněji věnuji zhruba rok, soustředím se převážně na prózu. Během této doby se mi povedlo dosáhnout zveřej-nění mých článků v novinách (MF Dnes) či povídek v časopisech (Hell).“
Čtěte také: Blog Pavla Bušty
Ukázky z povídkové sbírky vydané na podzim 2011 v nakladatelství Mladá fronta:
KLASIKA: Ve středu jsem přijel ze školy o půl jedné. Věnoval jsem za tuto možnost malé nevyřčené poděkování naší hypochondrické učitelce, kterou sklátí i jemný poryv větru, a vkročil do svého rodného domu. Největší blaho ze všeho však bylo, že v tento čas doma nepobýval…
NEJVĚTŠÍ KRIMINÁLNÍ KAUZA DOLNÍHO POBEROUNÍ: Vrcholem vzrušení na radotínské policejní služebně vždy bylo, když někdo z policistů hrajících ve službě poker dostal do ruky karty, které tvořily postupku. No dobrá, ale vždyť třeba královská postupka má vyšší hodnotu než postupka…
Portrét Pavla Bušty zveřejněný v magazínu Xantypa
Místo pro čtenářské reakce na knihu Expres Praha-Radotín
POVÍDKA
ON TAM VÁŽNĚ BYL: Když jsem byl pouhý zárodek svého dnešního já, chodil jsem – lépe řečeno byl jsem nucen chodit – do radotínské školky. V té době jsem to tam opravdu neměl rád, avšak kdybyste se mě zeptali proč, nedokázal bych vám dát racionální odpověď…
POEZIE
MOTORKÁŘSKÁ A JINÉ BÁSNĚ
: Plameny a kůže / já jsem obraz tvrďáka / na rameni růže / a před jízdou panáka / Plivnu, šlápnu na to / z uší Byford táhle vyje / přetechnicky vzato / jsem obrovská agónie…
