Možná že i vy jste zhlédli videa zobrazující medvědy, slony a nosorožce, kteří si v časech celosvětové karantény vyrazí na špacír do města a před nimiž osamělí chodci prchají v panice. I když jsem na medvěda či nosorožce v ulicích bretaňského Rennes zatím nenatrefil, pár svědectví o tom, že zvířatům poslední dobou otrnulo, jsem přece nasbíral.
Zrovna včera mi cestou do pekařství zkřížila cestu kočka. Se vztyčeným ocasem přede mnou udělala pár ladných kočičích krůčků, načež ulehla na záda a jako věrný pes mi nastavila břicho. Neznali jsme se s tou kočkou, a tak nechápu, kde vzala jistotu, že nejsem nějaký kočkovrah. Když jsem si před ní dřepnul, dlouho neváhala a vyskočila mi na kolena; stačilo málo a vyšplhala se mi na rameno…
Ptáci dnes ve městě pořádají koncerty. Mezi nejpilnější sólisty patří kos. Před pár dny jsem jednoho spatřil na parkové cestičce a začal ho fotografovat. Ač se mi na přístroji zaktivoval blesk, vůbec ho to nerozházelo. Hopkal si v trávě a pořád po mně pokukoval jedním okem. Potom natrhal nějaká kvítka a přiskákal mi je ukázat. Kdybyste mi to nevěřili, vězte, že mám důkaz: asi patnáct fotek toho kosa!
Jako by období, kdy mezi lidmi panuje velká nejistota, zvířatům naopak posilovalo sebevědomí. Při pohledu na naše ustarané tváře s rouškami pochopila, že jsme my, páni tvorstva, sestoupili z piedestalu a začínáme si neradi připouštět vlastní nepatrnost.
Deník Metro, 29. 4. 2020
Váš článek mě potěšil.
Občas, když se u nás na sídlišti ráno kouknu na kosa, mám pocit, že se mi vysmívá: “Co na mě koukáš, no ty, s tou rouškou přes obličej! Co? Taky na tebe došlo. My ptáci jsme tu ptačí chřipku už dali, tak teď se ukažte vy!”
Milý pane Novotný, Váš komentář mě rovněž potěšil, tudíž jsme se potěšili navzájem. Přeji příjemné dny se sídlištním ptactvem a pokud možno bez roušky!