V posledních letech čeština přímo hýří novými slovy. Velká část z nich označuje skupinu lidí, kteří mají – ať úmyslně, či z hlouposti – škodit českým národním zájmům. Třeba prezidentský mluvčí Ovčáček (podobně jako týdeník Árijský boj v době protektorátu) užívá termín kavárna. A není to tak dlouho, co z úst domácích politiků poprvé zazněla slova vítač a kývač.

Po vzorů nacistů a komunistů naši samozvaní lingvisté vedle vymýšlení novotvarů mění či posouvají význam známých slov. Třeba takové sluníčko; místo žlutého kotouče na nebi prý znamená… vítače a kývače! Ze slovníku cizích slov vyčtete, že imigrant je přistěhovalec. V Česku jsou desetitisíce imigrantů slovenských, ukrajinských či vietnamských; v tvořivé interpretaci demagogů imigrant rovná se příslušník hordy přičmoudlých mladíků, kteří na pláži vyběhli z loďky a rozutekli se evropskou krajinou. O užitečnosti struktur typu Nadace Jedličkova ústavu či Lékaři bez hranic pochybuje málokdo; nově ale pojem neziskovka značí nemakačenky tyjící z našich daní.

„Říkalo se, že duch lidský nezná hranic… Avšak ani prázdná slova neznají hranic… vznášejí se ve vzduchu jako houbové výtrusy; snášejí se k zemi, aby se uchytila a rozmnožila… Čechové, nastojte! Není prázdných slov. Jsou jedovatá slova, která se odívají v hnědou košili, slova, která se mění v landsknechty a obuškem vytloukají svobodné myšlení z hlavy.“

Jak aktuální jsou tahle slova Karla Poláčka z roku 1934!

Deník Metro, 24. 1. 2018