Silvio Berlusconi v pěvce lásky proměněný
Martin Daneš
„Láska vždy zvítězí nad nenávistí.“ Který přední evropský politik si dal na plakát pod svou fotografii umístit tenhle slogan? Ne, neuhodli jste, není to český ex-prezident Václav Havel, nýbrž současný, nyní už trojnásobný italský premiér Silvio Berlusconi.
Co obvykle nepříliš sentimentálního Berlusconiho motivovalo k takovému výlevu emocí? Byla to nehoda z prosincového mítinku před milánskou katedrálou, kdy po něm lehce du-ševně vyšinutý místní občan mrštil alabastrovým suvenýrem představujícím touž katedrálu a zasáhnuv ho do obličeje, vyrazil mu dva zuby a zlomil nos. Na reklamním plakátu je premiér vyobrazen bezprostředně po útoku, s poraněním na tváři a poškozeným chrupem.
Útok, jenž přišel v pravý čas
Po útoku strávil Berlusconi několik dní v nemocnici a nato se přemístil do švýcarské kliniky nechat si z tváře odstranit jizvy. Estetické operace jsou ovšem u Berlusconiho něčím běž-ným; v počtu zásahu plastických chirurgů na vlastním obličeji by se 73letý italský premiér mohl směle měřit s nedávno zesnulou americkou popovou hvězdou Michaelem Jacksonem.
Agresi proti Berlusconimu odsoudili jeho političtí spojenci i odpůrci a jeho obliba u veřejnosti rázem vyskočila o dvacet procent. Na internetu se později objevily spekulace o tom, že si premiér útok na sebe kvůli vylepšení své image zinscenoval sám. Nedlouho předtím jej totiž jeden z „pentiti“, odsouzených příslušníků mafie, kteří se výměnou za zmírnění trestu rozhodli spolupracovat s policií a justicí, obvinil se spojení se sicilskou Cosa Nostrou i spoluodpovědnosti za bombové útoky z počátku devadesátých let. Berlusconi obvinění shodil ze stolu se slovy, že je vykonstruované a má být odplatou za to, jak nekompromisně v čele vlády bojuje proti organizovanému zločinu.
Druhý nejbohažší muž Itálie, vlastník vlivného mediálního impéria a lídr pravostředové politické strany, kterou si vytvořil ke svému obrazu a párkrát jí změnil název, stojí od roku 2008 v čele vlády již potřetí (předtím 1994-95, 2001-06). Vzhledem k neprůhledným propojením mezi soukromými a veřejnými zájmy provází jeho politickou kariéru od samého počátku skandály, obvinění z korupce, podvodů i falešných svědectví a je proti němu vedena řada procesů, v souvislosti s nimiž Berlusconi soudce a soudy označuje za zaujaté. Disponuje-li parlamentní většinou, nechává sněmovnou pro sebe vyhlásit amnestii či imunitu, které jej už několikrát zachránily před kladivem pravomocného rozsudku. Jsem obětí rafinovaného spiknutí svých odpůrců, kteří se mě pokoušejí zničit, zdůvodňuje Berlusconi své počínání před veřejností, jejíž jedna část mu bezmezně věří, druhá jej zatracuje coby škůdce demokracie soustředícího obrovskou hospodářskou i politickou moc ve svých rukou. Od dob Benita Mussoliniho není v Itálii politika tak radiálně polarizujícího veřejnost.
Interpret milostných balad
Řečeno slovníkem Miloše Zemana není Berlusconi žádnou „šedou myší“. Nejenže je veleúspěšným podnikatelem a politikem, považuje se i za umělce a jako takový vede bohémský způsob života. Rád vtipkuje na samých hranicích vkusu: dva dny po loňském dubnovém zemětřesení ve středoitalské L‘Aquile situaci obyvatel, kteří přišli o střechu nad hlavou a byli ubytováni ve stanových táborech, nazval „kempováním“ na zdravém vzduchu. Kvůli jeho slabosti pro mladé ženy, které si zval do soukromé vily na Sardinii (mezi nimi se měly nacházet prostitutky), a následným aférám vyvolaným upovídanějšími z dívek se s ním loni rozvedla jeho druhá žena. Do oplétaček se dostal i český expremiér Topolánek, když se loni ve španělském deníku El Pais objevily jeho fotografie před Berlusconiho sardinskou vilou, kde trávil dovolenou, v rouše Adamově a s lehkou erekcí.
Berslusconi si však na umělce pouze nehraje, on jím skutečně je. V mládí se živil zpěvem na výletních lodích a nejnověji natočil své už čtvrté písňové album. Tentokrát, možná v reakci na zranění replikou milánské katedrály, má být celé složeno jen z milostných písní; plakáty s „havlovským“ sloganem patří ostatně k reklamní kampani na zmíněné CD. Je tu tedy i něco hlubšího, co sbližuje Silvia Berlusconiho s Václavem Havlem: umění. Havel je uznávaným dramatikem, coby zpěvák Berlusconi na svůj den teprve čeká. Ale jako bychom italského premiéra slyšeli, půjde nedostatek uznání nejspíš na vrub nepřízni hudebních kritiků.
Xantypa, 1. 2. 2010
