Porte-au-Prince, město, které zmizelo z mapy
12. ledna 2010 v 16 hodin 53 minut se obyvatelům haitského Porte-au-Prince roztřásla půda pod nohama. Když se po několika minutách země uklidnila, nezbyl z milionového hlavního města takřka kámen na kameni.
Zemětřesení o síle 7 stupňů Richterovy škály proměnilo město na západním pobřeží druhého největšího karibského ostrova Hispaniola v hromadu sutin. Co neskolil první ničivý otřes, dokonala série otřesů nižší síly v následujících hodinách; chatrné obytné konstrukce v metropoli jedné z nejchudších zemí světa, kde neexistují stavební normy, se hroutily jako domečky z karet.
Jediná budova nezůstala netknutá
Epicentrum zemětřesení se k velké smůle tamního obyvatelstva nacházelo v těsné blízkosti nejzalidněnější zóny země, třímilionové aglomerace hlavního města, a celková ničivá bilance je tak srovnatelná s vlnou tsunami, jež po podmořském zemětřesení u západního pobřeží indonéské Sumatry v roce 2004 zametla stovky kilometrů pobřeží Indického oceánu. Podle odhadů pod troskami v oblasti Port-au-Prince zahynulo na dvě stě tisíc lidí a kolem milionu a půl se ocitlo bez přístřeší.
Bezprostředně po oznámení o katastrofě začala do země proudit mezinárodní pomoc, zejména ze Spojených států a z Evropy. Záchranné práce ve městě i dodávky potravin pro přeživší zpočátku vázly, všude vládl chaos a anarchie. Příčinou bylo poškození hlavních vnějších přístupových cest do země, mezinárodního letiště a přístavu, jejichž obnova trvala Američanům několik dní, i paralyzování místní moci, jehož projevem byla absence haitských bezpečnostních složek při organizaci prací.
Pravda, haitskou ústřední moc, už tak slabou, zemětřesení takřka rozprášilo. Vedle chatrných obydlí většiny obyvatel města otřesy poškodily či zcela zničily sídla nejvýznamnějších státních institucí: prezidentský palác, při jehož zřícení zahynulo několik členů vlády, parlament, soudní palác i budovy mnoha ministerstev. V troskách se nacházejí tři nemocnice, sídla prestižních vysokých škol, finanční úřad i centrální věznice, z níž uprchly stovky vězňů, a přispěly tím ke zmatkům i atmosféře strachu. Přírodní živel silně poškodil symbol mezinárodní pomoci zemi, sídlo Mise OSN pro stabilizaci Haiti, a se zemí srovnal tamní katedrálu.
Nové zemětřesení o síle 6,1 Richterovy stupnice, které zasáhlo oblast 20. ledna, situaci nadále zkomplikovalo, byť ve městě, kde spadly všechny stavby, které spadnout mohly, k vážnějším škodám už nedošlo.
Země soužená přírodou i lidmi
Haiti s osmdesáti procenty obyvatel pod úrovní chudoby a 65 procenty aktivní populace bez práce je po dlouhá desetiletí vystaveno řetězci katastrof, přírodních i politických, až si američtí televizní kazatelé kladou nahlas otázku, zda není obětí jakéhosi mystického prokletí. Tropické klima provázejí prudké sezónní výkyvy, kdy se období dešťů střídají s obdobím cyklónů. Při ničivém uragánu Jeanne v září 2004 v zemi zahynulo na tři tisíce lidí, ničivé povodně o pouhé čtyři měsíce dřív přinesly více než tisíc obětí na životech.
Haiti se stalo první nezávislou republikou vzešlou ze zrušení otroctví. V roce 1804 místní osvobození afričtí otroci odsud vyhnali armádu Napoleona Bonaparta, a čerstvě korunovanému francouzskému císaři tak uštědřili první vojenskou porážku. Vnitřní konflikty, korupce i neschopnost místních mocenských elit se významně podílejí na tom, že se obyvatelům nepodařilo dodnes vymanit z extrémní chudoby.
V posledním půlostoletí se krvavé diktátorské režimy střídaly se slabými vládami. V letech 1957-1986 zemi vládl rodinný klan Duvalierů, nechvalně známý paravojenskými milicemi „Tontons Macoute“ (doslova „Strašliví strýčkové“) šířícími teror mezi lidmi. Bývalý kazatel a obhájce nemajetných Jean-Bertrand Aristide, zvolený prezidentem v roce 1990, se zpočátku těšil masivní podpoře místní chudiny. Svržený vojenským převratem, Američany dosazený zpět a v roce 2000 znovuzvolený hlavou státu, se za všeobecného chaosu začal uchylovat k násilným metodám vládnutí, jež vyčítal svým předchůdcům, a v roce 2004 byl donucen k demisi a odchodu ze země. V současnosti je prezidentem René Préval, Aristidův někdejší politický souputník.
Trochu optimismu na závěr: plány na rekonstrukci Port-au-Prince počítají s výstavbou nového města na zelené louce, mimo zóny zničené zemětřesením. Naplní-li mezinárodní společenství své sliby na investice v řádu miliard dolarů, existuje naděje, že haitská metropole prodělá v nejbližších letech zkrášlovací kúru.
Xantypa, 1. 3. 2010
