Pobřeží slonoviny má dva prezidenty
Martin Daneš
Jak se stalo, že má Pobřeží slonoviny dva prezidenty? Problém vznikl při vy-hlašování výsledků druhého kola prezidentských voleb z listopadu 2010, kdy si oba účastníci, odstupující prezident Laurent Gbagbo i jeho rival Alassane Ouattara, přisoudili vítězství.
Volební komise versus Ústavní soud
Opozičního kandidáta vyhlásila 2. prosince za vítěze s 54,1 procenty nezávislá volební komise, téhož dne však verdikt pod záminkou volebních podvodů zrušil Ústavní soud a vý-hru – údajně s 51,45 procenty hlasů – přisoudil prezidentovi stávajícímu. K odlišnému vý-sledku se Ústavní soud, ovládaný stoupenci dosavadního prezidenta, dopracoval zrušením výsledků v sedmi severních okresech země nakloněných Ouattarovi.
Na vzniklou situaci neprodleně reagovali oba rivalové složením prezidentského slibu a výběrem předsedů vlád, kteří zformovali své kabinety. Pobřeží slonoviny má tak dnes nejen dvě hlavy státu, ale i dva premiéry a dvě vlády.
Dosavadní prezident Laurent Gbagbo drží pod kontrolou většinu státních institucí a na jeho straně stojí armáda. Sídlí nadále v prezidentském paláci, jejž odmítl vyklidit. „Opozičnímu prezidentu“ Ouattarovi nezbylo nic jiného než zřídit si sídlo v jednom z hotelů hospodářské metropole Abidžanu, kde jej chrání jednotky OSN. Na první pohled tahá za kratší konec provazu, těší se však podpoře mezinárodního společenství. Africké země dokonce Gbag-bovi, nevzdá-li se funkce, vyhrožují vojenskou intervencí. Paralelně s tím probíhají intenzivní diplomatická vyjednávání, jež mají Gbagbovi umožnit odchod do zahraničního exilu.
Krizi provázejí střetnutí mezi stoupenci obou prezidentů, do nichž vstupují nejrůznější ozbrojenci. Do přelomu roku padly konfliktu za oběť na dvě stovky lidí.
Sever proti jihu
Kořeny sporu vězí – jako v případě mnoha afrických států nakreslených kolonizátory tužkou na mapě – v pestrém etnickém složení tamního obyvatelstva. Ouattaru, jehož rodiče pocházejí z Horní Volty (dnes Burkina Faso) podporuje především sever, Gbagba zase jih, a v případě volebního vítězství kohokoli z obou tak nespokojenost ovládne jednu, nebo druhou část země.
V současné krizi ožívají démony občanské války, pro niž se rozbuškou stalo odmítnutí Ouattarovy prezidentské kandidatury Nejvyšším soudem v roce 2002 s odůvodněním, že jsou jeho rodiče cizinci; Outtara je přitom dědicem císařů domorodé říše Kong, jež do konce 19. století zabírala sever dnešního Pobřeží slonoviny a část nynější Burkiny Faso. Rebelové po roce 2003 postupně ovládli celý sever země a prezident Laurent Gbagbo si uchoval pouze kontrolu nad jihem. Konflikt ukončila mírová dohoda z Ougadougou podepsa-ná v březnu 2007.
Termín prezidentských voleb, které se měly konat v roce 2005, byl z důvodu vnitřní nestability země několikrát odložen a Gbagbo si svůj pětiletý prezidentský mandát nakonec prodloužil až na dvojnásobek.
Ekonom válčí s historikem
Vzhledem k tomu, že je Pobřeží Slonoviny největším světovým exportérem kakaa, reagoval trh na tamní krizi zvýšením ceny tohoto produktu. Země patří k hospodářsky nevyspělejším v oblasti západní Afriky a až do 90. let 20. století byla i vzorem politické stability. Symbolem poklidného rozvoje byl první prezident Félix Houphouët-Boigny vládnoucí přes třicet let: od získání nezávislosti v roce 1960 až do své smrti v roce 1993.
Alassane Ouattaru, ekonoma vystudovaného ve Spojených státech, povolal v roce 1990 prezident Houphouët-Boigny z funkce guvernéra Centrální banky států západní Afriky do čela vlády za účelem vyvedení země z hospodářské krize. V roce 1993 byl pak Ouattara jmenován zástupcem ředitele Mezinárodního měnového fondu a dodnes se těší skvělému renomé ve světových finančních kruzích.
Laurent Gbagbo pro změnu vystudoval histori na pařížské Sorboně. Oba muži – Outtara stoupenec prvního prezidenta Houphouëta-Boignyho a Gbagbo zapřísáhlý odpůrce – mají spolu z minulosti mnoho nevyřízených účtů. V roce 1992 dal například tehdejší premiér Ouattara zatknout vůdce opozice Gbagba na základě místních „pendrekových zákonů“, o jejichž přijetí se předtím sám aktivně zasadil.
Mezinárodní společenství vyvíjí dnes na Gbagbu velký tlak, aby uznal svou prohru ve volbách a předal prezidentské žezlo Ouattarovi. Toho využívá Gbagbo k pasování se do role obhájce národních zájmů proti vměšování se zahraničí do vnitřních záležitostií země.
V klání mezi oběma prezidenty Pobřeží slonoviny tak bude určitě ještě „veselo“.
Xantypa, 1. 2. 2011
